|
|
Its slow second movement, with its sophisticated alternation of consonances and dissonances evokes almost a feeling of weightlessness, is among the most beautiful pieces of music that Martinů ever produced. The virtuosic scherzo, with its toccato trio section, has nothing whatever in common with the "demonic" scherzo of the early Sonata in C major.
|
|
|
Sonáta pro housle a klavír č. 3 (H. 303, New York 1944) je rozsáhlá čtyřvětá skladba. Její pomalá druhá věta, navozující za pomoci rafinovaného střídání konsonancí a disonancí téměř pocit beztíže, patří k tomu nejkrásnějšímu, co Martinů kdy napsal. Virtuózní scherzo s toccatovým triem nemá s „démonickým“ scherzem rané Sonáty C dur nic společného. Čtvrtá věta Lento se dostává do tempa pozvolna, krásnou, širokodechou melodii obklopuje takřka neoimpresionistická zvukovost. Pro kompoziční metodu a intuitivní formální cítění Bohuslava Martinů je příznačná jedna příhoda z doby vzniku díla. Skladatel původně zamýšlel složit pouze tři věty, nemohl se však po dokončení druhé věty kloudně hnout z místa. Musel tedy nejprve složit Scherzo (3. větu) a teprve poté se mu podařilo najít vhodnou formu a hudební materiál pro finální větu.
|
