pali – Übersetzung – Keybot-Wörterbuch

Spacer TTN Translation Network TTN TTN Login Français English Spacer Help
Ausgangssprachen Zielsprachen
Keybot 36 Ergebnisse  www.2wayradio.eu  Seite 10
  Königreich der Westgote...  
Wer sich versklaven lässt, kann sich gleich zum Vieh gesellen.
Coloro che permettono a se stessi di essere ridotti in schiavitù, sono poco meglio del bestiame.
Те, кто позволяет обратить себя в рабство, ничуть не лучше скота.
  Karawanenwache - Saba -...  
Traditionell kämpften sie eher als Plünderer und nicht als Eroberer. Solche Beutezüge, oder „Razzias“, brachten den Siegern nicht nur Ehre ein, sondern auch Vieh und Waren für den Stamm. Konflikte waren meist von kleinem Ausmaß und die Anzahl der Opfer wurde gering gehalten, denn ein kämpfender Rückzug gegen einen überlegenen Feind galt nicht als Schande.
The Arabian Peninsula was not a state, but a land occupied by inter-related tribes and powerful families. The nomadic Bedouin raised sheep and traded goods across the desert, while farmers were settled around the oases. The camel helped the nomadic tribes to grow in power, and the variety among the tribes produced many different fighting styles, but infantry nevertheless remained important in Arab armies. Although unarmoured slingers were fast and effective skirmishers, and Arabs also prided themselves on their close-combat skills. Traditionally, they fought as raiders looking for loot rather than conquest. Raids or 'razzias' brought honour to the victors, as well as the spoils of livestock and goods for their tribes. Conflicts were usually small in scale and casualties were largely avoided, as a fighting retreat in the face of great odds was not considered shameful. After the conquest of Egypt, Rome had to cross the Arabian Peninsula in order to secure the lucrative trade with India, but the Romans never fully conquered the desert or the desert peoples.
La péninsule arabique n'était pas un État mais une terre occupée par des tribus apparentées et des familles puissantes. Les bédouins nomades élevaient des moutons et échangeaient des biens dans le désert tandis que les fermiers se trouvaient autour des oasis. Les chameaux aidèrent les tribus nomades à gagner en puissance. Les diverses tribus se battaient avec des styles différents mais l'infanterie restait importante dans les armées arabes. Les frondeurs sans armure étaient des tirailleurs rapides et efficaces et les Arabes étaient fiers de leurs compétences en combat rapproché. Traditionnellement, ils se battaient pour piller plutôt que conquérir. Ces raids ou « razzias » apportaient de l'honneur aux vainqueurs ainsi que du bétail et des marchandises pour la tribu. Les conflits étaient habituellement de faible ampleur et les pertes étaient largement évitées puisqu'une retraite face à un danger plus grand n'était pas considérée comme honteuse. Après la conquête de l'Égypte, Rome dut traverser la péninsule arabique de manière à continuer son commerce lucratif avec l'Inde, mais elle ne réussit jamais à conquérir totalement ces terres désertiques.
La península arábiga no era un estado, sino más bien una tierra ocupada por poderosas familias y tribus emparentadas. Los beduinos nómadas se dedicaban a la cría de ganado ovino y comerciaban mercancías por el desierto, mientras que la agricultura se concentraba alrededor de los oasis. Gracias al camello, las tribus nómadas adquirieron poder y, además, las diferentes tribus crearon muchos y diferentes estilos de combatir, si bien la infantería siempre jugó un importante papel en los ejércitos árabes. Los honderos, sin protección ninguna, eran rápidos y eficaces escaramuzadores, y los árabes también se jactaban de su eficiencia en los combates cuerpo a cuerpo. Tradicionalmente se dedicaban a los saqueos, más que a las conquistas. Estos saqueos o razias eran un honor para los guerreros, además de proporcionarles ganado y bienes para la tribu. Los conflictos solían ser insignificantes y no solía haber demasiadas bajas, pues una noble retirada ante unas circunstancias adversas no se consideraba motivo de vergüenza. Tras la conquista de Egipto, Roma tuvo que cruzar la península arábiga para afianzar su lucrativo comercio con India, pero nunca llegó a conquistar del todo esta desértica tierra.
Arabský poloostrov nebyl samostatným státem, obývala ho spousta různých kmenů a vlivných rodin, většinou vzájemně spřízněných. Kočovní beduíni chovali ovce a obchodovali na poušti s různým zbožím a v oázách se usadili rolníci. S domestikací velbloudů nomádské kmeny získaly větší moc a přestože různé kmeny vynikaly v různých bojových stylech, páteří každé arabské armády byla vždy pěchota. Prakovníci, kteří nenosili žádnou zbroj, byli rychlými a efektivními harcovníky, a Arabové byli vždy hrdí válečníci pro boj zblízka. Tradičně bojovali jako nájezdníci, kteří spíš plenili, než aby dobývali nová území. Těmto útokům se říkalo „razie“ a vítězové při nich získávali nejen slávu, ale především cennou kořist pro přežití svého kmene – zboží a dobytek. Tyto šarvátky obvykle neměly nijak velký rozsah a ztrátám se často předcházelo tím, že bojovníci mohli zvolit čestný ústup v případě, že okolnosti byly příliš nepříznivé. Po dobytí Egypta se Řím musel přes tuto pouštní zemi dostat, aby mohl pokračovat ve výhodném obchodování s Indií. Nikdy si však tuto poušť ani její obyvatele nepodmanil.
Półwysep Arabski nie znajdował się pod panowaniem jednego państwa – żyło na nim wiele niekiedy spokrewnionych ze sobą plemion i potężnych rodów. Ludność była podzielona pomiędzy Beduinów – nomadów zajmujących się hodowlą owiec i handlem – oraz mieszkańców oaz, którzy zajmowali się uprawami. Po udomowieniu wielbłądów plemiona nomadów urosły w siłę, zaś różnorodność społeczności zaowocowała powstaniem wielu stylów walki, jednak główną siłą każdej arabskiej armii wciąż pozostała piechota. Procarze, którzy nie nosili żadnej zbroi, szybko i skutecznie osłabiali oddziały wroga przed właściwym atakiem wojowników biegłych w walce wręcz. Arabowie zazwyczaj dokonywali najazdów na sąsiadujące tereny, plądrując je doszczętnie, nie dążyli za to do podbojów. Te najazdy, zwane niekiedy „rejzami”, rozsławiały wojowników i zaopatrywały plemię w zwierzęta oraz rozmaite dobra. Potyczki nie były duże i starano się unikać strat, gdyż odwrót w obliczu przeważających sił wroga nie był uznawany za hańbę. Po podbiciu Egiptu Rzymianie musieli przekroczyć Półwysep Arabski, by zapewnić sobie dochodowy handel z Indiami, ale nigdy nie udało im się w pełni podbić tej pustynnej krainy.
Ни одна держава или конфедерация племен не сумела объединить Аравийский полуостров под своей властью. Его население составляли кочевники-бедуины, которые разводили овец и поддерживали торговлю между пустынными племенами и земледельцами оазисов. После приручения верблюдов военная мощь кочевников возросла, но они не стремились к завоеваниям и не вмешивались в противостояние между могущественными соседями, Египтом и Персией. Разные племена применяли различную боевую тактику, но основой аравийских армий всегда была пехота. Не отягощенные доспехами пращники быстро передвигались и осыпали врага градом камней, однако аравийские воины предпочитали ближний бой и гордились своим искусством владения мечом, копьем и щитом. Традиционно они использовали тактику набегов на соседние племена. Участие в набегах приносило воинам славу и добычу — в основном угнанный скот. Они не вели больших войн, и потери среди воинов обычно были невелики, поскольку отступление перед лицом превосходящих сил врага не считалось позором. После завоевания Египта римлянам пришлось поддерживать безопасность торговых путей, проходящих через Аравийский полуостров в Индию, однако завоевать всю пустыню Рим так и не смог.
Arap Yarımadası bir devlet değildi ancak birbiriyle ilişkili kabilelerin ve güçlü ailelerin rağbet gösterdikleri bir yerdi. Göçebe Bedeviler koyun yetiştirip çölde eşya ticareti yaparlarken çiftçiler de vahaların etrafına yerleşmişlerdi. Develer, göçebe kabilelerin güç kazanmasına yardımcı oldular ve birbirinden farklı kabileler çok farklı savaş teknikleri geliştirdiler, ancak piyadeler Arap ordusundaki önemlerini korudu. Sapancılar zırh giymeseler de hızlı ve etkili askerlerdi ve Araplar ayrıca yakın muharebedeki hünerleriyle de övünürlerdi. Geleneksel olarak bir yerleri fethetmeyi değil de yağmalamayı amaçlayan baskıncılar olarak savaşırlardı. Baskınlar ya da 'razzialar' savaşçılara onur kazandırmanın yanında kabileler için ganimetleri olarak çiftlik hayvanı ve mal sağlardı. Mücadeleler genellikle küçük ölçekli olurlardı ve üstünlük karşısında mücadele etmiş şekilde geri çekilmek utanç verici bir davranış sayılmadığı için fazla zayiat vermekten kaçınılırdı. Mısır’ın fethinden sonra Roma’nın, Hindistan ile olan karlı ticaretini sürdürmek için Arap Yarımadası’nı geçmesi gerekti ancak Romalılar çölü ve çöl halkını asla tam olarak ele geçiremedi.
  Wüstenkavallerie - Kusc...  
Die Stämme der Arabischen Halbinsel waren ebenfalls gute Reiter und legten mit ihren Reittieren große Entfernungen zurück, wenn sie in der Hitze von Weide zu Weide zogen und dabei einen nomadischen Lebensstil entwickelten, in dessen Mittelpunkt das Vieh stand.
Malgré les rudes conditions qu'offre la frontière entre l'Afrique et le désert arabe, de nombreuses tribus et royaumes prospérèrent dans la sécurité limitée de ces contrées désolées. Beaucoup utilisaient les chevaux, non seulement pour le combat mais aussi pour le transport et l'agriculture, contribuant au développement de la production et du commerce local. Les chameaux constituaient la meilleure cavalerie pour ce décor aride, mais étaient surtout utilisés pour les caravanes marchandes, de par leur capacité à voyager sans avoir à boire fréquemment, mais aussi à cause de leur réputation d'être difficiles à élever, sans parler de leur mauvais caractère. De tous les peuples du désert, les Numides jouissaient de la meilleure cavalerie, et furent décrits par l'historien romain Tite-Live comme « les meilleurs cavaliers d'Afrique, et de loin ». Les Nubiens n'étaient pas en reste, leurs unités à cheval ayant ainsi, soit disant, été réquisitionnées comme mercenaires par les Carthaginois et les Romains. Les tribus de la péninsule arabique comptaient également de bons cavaliers, montant leurs destriers pour couvrir de vastes distances sous la chaleur, et pour voyager de pâture en pâture selon leur mode de vie nomade qui évoluait autour du bétail.
Aunque las condiciones eran duras en la frontera desértica africana y árabe, muchas tribus y reinos prosperaron en la seguridad relativa de esas regiones desoladas. Usaban caballos no solo para la batalla, sino también para el transporte y la agricultura, que causaron un gran impacto en el comercio local y en la producción. Los camellos demostraron ser las mejores bestias para un entorno tan árido, pero se usaban sobre todo en caravanas de comercio, pues pueden viajar más lejos sin agua, son más difíciles de alimentar y tienen mal carácter. De todos los pueblos del desierto, los númidas desplegaron la mejor caballería, descrita por el historiador romano Livy como "con creces, los mejores jinetes de África". Los nubios también tenían unas estupendas unidades de caballería que, al parecer, los cartagineses y los romanos utilizaban como mercenarios. Las tribus de la península arábiga también eran buenos jinetes. Utilizaban monturas para cubrir grandes distancias cuando hacía calor y viajaban de pasto en pasto, desarrollando un estilo de vida nómada centrado en la ganadería.
Choć klimat pustyń Afryki i Arabii był niezwykle surowy, to liczne plemiona i królestwa rozkwitały na tych niegościnnych terenach, oddzielone naturalnymi barierami od potencjalnych przeciwników. Konie były tam szeroko wykorzystywane nie tylko jako wierzchowce bojowe, ale i zwierzęta pociągowe i gospodarskie. Choć wielbłądy lepiej czuły się na tych suchych terenach, to wykorzystywano je przede wszystkim w karawanach handlowych. Wielbłądy mogą co prawda przebyć dłuższe odległości bez wody, ale trudniej je rozmnażać w niewoli, a ich charakter niekiedy pozostawia wiele do życzenia. Ze wszystkich ludów pustyni to Numidyjczycy posiadali najlepszą jazdę, opisywaną przez rzymskiego historyka Liwiusza jako „najprzedniejsi jeźdźcy Afryki”. Również Numidyjczycy słynęli ze swych konnych wojowników, najmowanych zarówno przez Kartagińczyków, jak i Rzymian. Także plemiona Półwyspu Arabskiego posiadały bogate tradycje jeździeckie – wszak musiano tam w skwarze pokonywać olbrzymie odległości między osadami. Wiele tamtejszych plemion przyjęło wędrowny styl życia, a podstawą ich utrzymania stała się hodowla zwierząt.
Afrika ve Arabistan çöl cephelerinde koşullar çok çetin olsa da sayısız kabile ve krallık bu ücra bölgelerin sunduğu göreceli emniyet sayesinde tutunup gelişmeyi başardı. Atları yalnız savaşta değil ulaşım ve tarım işlerinde de kullandılar, bunun da yerel ticaret ve üretimde büyük etkisi oldu. Böyle çorak ortamlarda develerin daha nitelikli bir hayvan olduğu kanıtlandı, ancak suya gereksinmeden çok daha uzaklara gidebildiklerinden, yetiştirilmeleri güç olduğundan ve huysuzlukları ile nam saldıklarından daha çok ticaret kervanlarında kullanıldılar. Tüm çöl halkları içinde en nitelikli süvari birlikleri Nübyelilerden çıktı, Romalı tarihçi Livy onları "Afrika'nın en iyi atlıları" diye tanımlamıştı. Nübyelilerin de sağlam süvari birimleri vardı ve Kartaca ve Roma tarafından paralı birlikler olarak kullanıldıkları söylenir. Ayrıca Arap Yarımadası'nın kabileleri de iyi binicilerdi; sıcak havada büyük mesafeleri aşmak için binekler kullanarak meralardan meralara gezmek besi hayvanlarının merkezi çevresinde şekillenen göçebe bir yaşam tarzı geliştirdi.
  Rinderfarm - Rom - Tota...  
250 Wohlstand durch Vieh (Landwirtschaft) (this_building)
250 de richesse provenant du bétail (agriculture) (this_building)
  Viehstall - Rom - Total...  
175 Wohlstand durch Vieh (Landwirtschaft) (this_building)
175 de richesse provenant du bétail (agriculture) (this_building)
  Africanische Kavallerie...  
Die Stämme der Arabischen Halbinsel waren ebenfalls gute Reiter und legten mit ihren Reittieren große Entfernungen zurück, wenn sie in der Hitze von Weide zu Weide zogen und dabei einen nomadischen Lebensstil entwickelten, in dessen Mittelpunkt das Vieh stand.
Aunque las condiciones eran duras en la frontera desértica africana y árabe, muchas tribus y reinos prosperaron en la seguridad relativa de esas regiones desoladas. Usaban caballos no solo para la batalla, sino también para el transporte y la agricultura, que causaron un gran impacto en el comercio local y en la producción. Los camellos demostraron ser las mejores bestias para un entorno tan árido, pero se usaban sobre todo en caravanas de comercio, pues pueden viajar más lejos sin agua, son más difíciles de alimentar y tienen mal carácter. De todos los pueblos del desierto, los númidas desplegaron la mejor caballería, descrita por el historiador romano Livy como "con creces, los mejores jinetes de África". Los nubios también tenían unas estupendas unidades de caballería que, al parecer, los cartagineses y los romanos utilizaban como mercenarios. Las tribus de la península arábiga también eran buenos jinetes. Utilizaban monturas para cubrir grandes distancias cuando hacía calor y viajaban de pasto en pasto, desarrollando un estilo de vida nómada centrado en la ganadería.
Afrika ve Arabistan çöl cephelerinde koşullar çok çetin olsa da sayısız kabile ve krallık bu ücra bölgelerin sunduğu göreceli emniyet sayesinde tutunup gelişmeyi başardı. Atları yalnız savaşta değil ulaşım ve tarım işlerinde de kullandılar, bunun da yerel ticaret ve üretimde büyük etkisi oldu. Böyle çorak ortamlarda develerin daha nitelikli bir hayvan olduğu kanıtlandı, ancak suya gereksinmeden çok daha uzaklara gidebildiklerinden, yetiştirilmeleri güç olduğundan ve huysuzlukları ile nam saldıklarından daha çok ticaret kervanlarında kullanıldılar. Tüm çöl halkları içinde en nitelikli süvari birlikleri Nübyelilerden çıktı, Romalı tarihçi Livy onları "Afrika'nın en iyi atlıları" diye tanımlamıştı. Nübyelilerin de sağlam süvari birimleri vardı ve Kartaca ve Roma tarafından paralı birlikler olarak kullanıldıkları söylenir. Ayrıca Arap Yarımadası'nın kabileleri de iyi binicilerdi; sıcak havada büyük mesafeleri aşmak için binekler kullanarak meralardan meralara gezmek besi hayvanlarının merkezi çevresinde şekillenen göçebe bir yaşam tarzı geliştirdi.
  Rinderfarm - Rom - Tota...  
Der Bedarf an Fleisch wird nur gedeckt, indem man dem Vieh mehr Land gibt.
Il est possible de répondre à la demande en viande en consacrant des terres au bétail.
  Viehweide - Rom - Total...  
100 Wohlstand durch Vieh (Landwirtschaft) (this_building)
100 de richesse provenant du bétail (agriculture) (this_building)
  Viehstall - Rom - Total...  
Ställe. Für Vieh.
Des enclos. Pour le bétail.
  Söldner der keltischen ...  
Vieh spielte im Leben der Stämme im keltischen Irland eine so große Rolle, dass es als Währung eingesetzt wurde. Die Unterbrechung der Viehzufuhr konnte demnach katastrophale Folgen haben. Viehdiebstahl war die Ursache vieler Konflikte im keltischen Irland und so weit verbreitet, dass die frühe irische Literatur ihn vielfach behandelte, besonders in der „Táin Bó“, der Rinderraub-Sage.
Cattle was so important to tribal life in Celtic Ireland it was used as currency. The disruption of a cattle supply, therefore, could be catastrophic. Cattle Raiding was the source of much of the strife and conflict through Celtic Ireland, and was so prominent that it was featured heavily in early Irish literature, specifically the 'Táin Bó', or Cattle Raiding tales. Though considered fiction, much of the content is based on reality; cattle were the source of lightning raids and larger pitched battles alike. Even the post-raiding customs of taking heads and victory feasts are preserved in the tales, drawn directly from historical accounts.
Le bétail était très important pour la vie tribale dans l'Irlande celtique car il servait de monnaie. Ainsi, perturber son approvisionnement avait des conséquences catastrophiques. Le pillage du bétail engendra bien des conflits dans la région et était si répandu qu'il occupait une place importante dans la littérature irlandaise ancienne, particulièrement sous la forme de Táin Bó ou contes de vols de bétail. Bien que considéré comme une fiction, une grande partie de son contenu se basait sur des faits réels. Le bétail formait la cible de petits raids, tout comme de batailles rangées. Même les coutumes de prendre les têtes et de festoyer après les pillages sont retracées dans les contes et s'inspirent directement de récits historiques.
Il bestiame era così importante per la vita tribale nell’Irlanda celtica, che veniva usato come valuta. Per questo motivo, la mancanza di scorte di bestiame poteva avere effetti catastrofici. I furti di bestiame erano motivo di gran parte dei conflitti che avevano luogo nell’Irlanda celtica, ed erano così comuni che una parte della letteratura irlandese antica si concentra proprio sui racconti di razzie di bestiame, anche dette “Táin Bó”. Anche se si tratta di storie inventate, la maggior parte del contenuto di questi racconti si basa sulla realtà: il bestiame era in grado di provocare invasioni e battaglie campali. Nei racconti, tratti direttamente da testimonianze storiche, si narra anche delle tradizioni post-incursione, tra decapitazioni e banchetti per festeggiare la vittoria.
Pro keltské kmeny v Irsku byl dobytek tak důležitý, že se používal jako platidlo místo peněz. Ztráta příjmů a živobytí v důsledku krádeže dobytka mohla znamenat pro člověka katastrofu. Krádeže dobytka byly u Keltů příčinou spousty rozbrojů a konfliktů a byly tak prominentní, že jim raná irská literatura věnovala celý jeden žánr, „Táin Bó“ neboli „příběhy o krádežích dobytka“. Samotné legendy jsou považovány za fikci, ale větší část jejich děje má realistický základ – kvůli krádežím dobytka se pořádaly jak bleskurychlé nájezdy, tak i vedly větší boje na bitevním poli. Dokonce i zvyk brát hlavy nepřátel po bitvě a pořádat hostinu na oslavu, které se v příbězích dochovaly, mají svůj historický předobraz.
W Irlandii Celtów bydło odgrywało ważną rolę w życiu plemion, gdyż pełniło rolę waluty. Dlatego też zmniejszenie zasobów bydła mogło mieć katastrofalne następstwa. Rabunek bydła był zarzewiem wielu animozji i konfliktów w Irlandii Celtów. Do tego stopnia dawał się mieszkańcom we znaki, że motyw ten zajął poczesne miejsce w literaturze wczesnoirlandzkiej – mowa tu zwłaszcza o „Táin Bó” i opowieściach o rabunku bydła. Mimo iż jest to jedynie literacka fikcja, oparta jest na prawdziwych wydarzeniach – kradzież bydła była przyczyną zarówno walk podjazdowych, jak i regularnych bitew. Zainspirowane źródłami historycznymi opowieści wzmiankują także o zwyczajach praktykowanych po zakończeniu najazdu – odcinaniu głów i zwycięskich ucztach.
Скотоводство играло столь важную роль в жизни ирландских кельтов, что коровы и быки выступали у них в роли своеобразной валюты. По этой причине угон скота был причиной множества войн и даже породил целый жанр древнеирландской литературы, известный как "тайн бо" или "похищение быков". Хотя в целом он считается художественным, большинство его сказаний основано на реальных событиях. Ради коров совершались стремительные налеты и велись грандиозные битвы, а в честь успешного угона устраивались роскошные победные пиры.
Kelt İrlanda’sında büyükbaş hayvanlar o kadar önemliydi ki adeta para birimi olarak kullanılırlardı. Bir hayvan sürüsünün rahatsız edilmesi bu yüzden felakete yol açabilirdi. Sürü Baskıncılığı Kelt İrlanda’sında çatışma ve mücadelelerin kaynağıydı ve o kadar belirgindi ki erken dönem İrlanda edebiyatında ağır bir şekilde işlenmişti; özellikle de 'Táin Bó' yani Sürü Baskıncılığı hikâyelerinde. Kurmaca olduğu düşünülse de içeriğinin büyük kısmı gerçeğe dayanır; yıldırım baskınlarının ve aynı şekilde daha geniş çaplı savaşların kaynağı sürülerdi. Hikâyelerde korunmuş baskın sonrası geleneği olan kafa kesme ve zafer ziyafetleri bile doğrudan doğruya tarihi olaylardan alınmıştır.
  Boier Fraktion - Total ...  
Es handelt sich jedoch um einen keltischen Stamm, der sich im östlichen Germanien und der Po-Ebene Norditaliens niedergelassen hat. Dieses genügsame Volk schätzt Gold und Vieh gleichermaßen. Der Status der Elite misst sich nicht nur durch militärische Errungenschaften, sondern auch persönlichen Wohlstand.
L'origine exacte des Boïens reste floue, mais cette tribu celtique s'établit à l'est de la Germanie, et sur la plaine du Pô au nord du territoire italique. D'apparence austère, ces féroces guerriers attachent de la valeur à l'or et au bétail, et certains de leurs statuts d'élite sont définis par les exploits militaires mais aussi par la richesse personnelle. Depuis leurs forteresses en Europe centrale, les Boïens pourraient choisir de conquérir leurs voisins germains et gaulois et de frapper à l'est en Dacie et au-delà, ou bien former une confédération avec leurs confrères celtes et ainsi défier une nouvelle fois la puissance de Rome.
Si bien sus orígenes exactos siguen siendo dudosos, los boyos son una tribu celta asentada en la parte oriental de Germania y en el valle del Po, al norte de la península itálica. Pese a su sobria actitud, estos fieros guerreros valoran tanto el oro como el ganado y la clase social se define no solo por las hazañas militares, sino por la riqueza personal. Desde sus fortalezas en Europa central, los boyos podían elegir conquistar a sus vecinos germanos y galos, atacar al este, pasando por Dacia, o formar una confederación con otros celtas para, una vez más, arrebatarle poder a Roma.
Nonostante le loro precise origini siano ancora oscure, i Boi sono una tribù celtica stanziata nel territorio che va dalla parte orientale della Germania fino alla valle del Po nel nord Italia. Sobri nell’atteggiamento, questi feroci guerrieri sono molto orgogliosi del proprio oro e bestiame, e il loro status d’élite deriva non solo dai conseguimenti in campo militare, ma anche dalla ricchezza personale. Dalle proprie roccaforti nell’Europa centrale, i Boi possono scegliere di conquistare le tribù germaniche e galliche a loro confinanti, dirigersi verso oriente, partendo dalla Dacia, o unirsi in una confederazione con i Celti per tentare di sfidare la potenza di Roma ancora una volta.
Although their exact origins remain unclear, the Boii are a Celtic tribe settled in the eastern part of Germania, as well as the Po Valley of northern Italy. Frugal in outlook, these fierce warriors prize both gold and cattle, with status amongst their elite defined not only by military accomplishments, but also by personal wealth. From their central European strongholds, the Boii could choose to conquer their German and Gallic neighbours, strike eastwards into Dacia and beyond, or form a confederation with their Celtic peers to once again take on the might of Rome.
Odkud kmen Bójů pochází není jisté, jeho příslušníci se ale usadili ve východních částech Germánie a v údolí italské řeky Pád. Jsou to nejenom shánčliví lidé, ale také udatní válečníci, kteří touží po zlatě a dobytku. Společenské postavení určují nejenom vojenské úspěchy jedince, ale také jeho bohatství. Ze svých středoevropských sídel mohou vytáhnout proti Germánům i Galům, nebo na východ proti Dácii a dále, případně mohou se svými keltskými bratry vytvořit konfederaci a postavit se Římu.
Choć pochodzenie Bojów pozostaje zagadką, wiadomo o nich, że są plemieniem celtyckim, zamieszkującym wschodnią Germanię, a także Nizinę Padańską w północnej Italii. Ci wyznający oszczędność nieustraszeni wojownicy cenią sobie zarówno złoto, jak i bydło. By znaleźć się pośród ich elity, należy móc pochwalić się nie tylko dokonaniami na polu chwały, lecz także bogactwem. Ze swych położonych w centrum Europy twierdz Bojowie mogliby podbić swych germańskich i galijskich sąsiadów, ruszyć na wschód, zdobywając po drodze Dację lub nawet zawiązać sojusz ze swymi celtyckimi pobratymcami, by raz jeszcze zagrozić potędze Rzymu.
Бойи - кельтское племя, занявшее восточную часть Германии и долину По в северной Италии. Точное происхождение бойев не установлено до сих пор. Бойи - и рачительные земледельцы, и свирепые воины; высокий статус у них определяется не только воинской доблестью, но и богатством. С территории северной Европы бойи могут попытаться покорить своих ближайших германских и галльских соседей, двинуться на восток, в земли даков, и дальше или попытаться создать союз с другими своими собратьями-кельтами, чтобы вместе снова бросить вызов военной мощи Рима.
Kökenleri tam olarak bilinmese de Boiuslar, Cermanya’nın doğu kısımlarına ve İtalya’nın kuzeyindeki Po Ovası’na yerleşmiş bir Kelt kabilesidir. Sade kıyafetler giyen bu vahşi savaşçılar hem altına hem de büyükbaş hayvanlara değer verirler. Seçkin kesim arasındaki statü sadece askeri başarılara değil, şahsi varlığa da bağlıdır. Boiuslar, Avrupa’nın göbeğindeki merkezlerinden Cermen ve Galyalı komşularını fethetmeyi, doğudan Daçya’ya ve buranın öte bölgelerine saldırmayı ya da Roma’nın kudretiyle boy ölçüşmek için Kelt emsalleriyle tekrar bir konfederasyon kurmayı seçebilirler.
  Wüstenkavallerie - Saba...  
Die Stämme der Arabischen Halbinsel waren ebenfalls gute Reiter und legten mit ihren Reittieren große Entfernungen zurück, wenn sie in der Hitze von Weide zu Weide zogen und dabei einen nomadischen Lebensstil entwickelten, in dessen Mittelpunkt das Vieh stand.
Lungo il confine tra il deserto arabo e africano, sebbene le condizioni di vita fossero estreme, molti regni e tribù poterono prosperare nella relativa sicurezza di quelle regioni desolate. Usavano i cavalli non solo per combattere, ma anche per coltivare e come mezzo di trasporto, cosa che ebbe un impatto notevole sul commercio e la produzione locale. Malgrado i cammelli fossero più indicati per un ambiente tanto arido, essi venivano impiegati principalmente nelle carovane, dato che potevano sì coprire lunghe distanze senza acqua, ma erano difficili da allevare e avevano un pessimo carattere. Di tutti i popoli del deserto, la Namibia vantava la cavalleria più esperta, che lo storico romano Livio descrisse come "la migliore in assoluto dell'Africa". Anche i Nubiani avevano delle unità di cavalleria formidabili, tant'è che si dice che i Romani e i Cartaginesi le assoldassero spesso. Ma anche le tribù della Penisola arabica erano abili a cavallo: usavano i loro destrieri per coprire grandi distanze sotto il sole cocente e, viaggiando di pascolo in pascolo, svilupparono uno stile di vita nomadico incentrato sul bestiame.
Řadě kmenů a království se na hranicích africké a arabské pouště dařilo a těšily se relativnímu bezpečí, přestože v těchto pustých oblastech panovaly drsné podmínky Koně sloužili nejen pro bojové účely, ale i jako dopravní a zemědělský prostředek, což se hodně projevovalo v místním obchodu a výrobě. Velbloudi se v těchto vyprahlých oblastech osvědčili lépe, ale byli využíváni především v obchodních karavanách. To proto, že dojdou dále bez vody, hůře se chovají a často bývají nepříjemně náladoví. Tu nejlepší jízdu ze všech pouštních národů měli Numiďané. Římský historik Livius ji označil jako „zdaleka nejlepší jezdce v celé Africe“. I jízda Núbijců byla hrozivá. Jednotky údajně působily jako námezdní síla ve vojskách Kartáginců a Římanů. Kmeny Arabském poloostrova měly výborně jízdní schopnosti a na ořích dokázaly ve vedru překonat obrovské vzdálenosti. Putování od pastviny k pastvině navíc vedlo k rozvoji kočovného způsobu života zaměřeného na chov dobytka.
Несмотря на тяжелые условия жизни в пустынях Аравии и Африки, относительная безопасность этих дальних земель помогала процветать многим племенам и царствам. Местные жители использовали лошадей не только в бою, но и в земледелии, а также в качестве транспортного средства, и это значительно повлияло на торговлю и производство. Хотя верблюды больше подходили для засушливого климата, их в основном использовали в торговых караванах. Эти животные могли долго обходиться без воды, однако их было труднее разводить, и они обладали дурным нравом. Среди всех народов пустынь лучшая конница была у намибийцев, которых римский историк Ливий называл «лучшими всадниками в Африке». Кроме того, у нубийцев были сильные конные отряды, которые, вероятно, нанимались Карфагеном и Римом. Племена Аравийского полуострова также славились своими всадниками, которые были способны пересекать огромные пространства в жарком климате, ибо этого требовала жизнь кочевых скотоводов.
  Africanische Kavallerie...  
Die Stämme der Arabischen Halbinsel waren ebenfalls gute Reiter und legten mit ihren Reittieren große Entfernungen zurück, wenn sie in der Hitze von Weide zu Weide zogen und dabei einen nomadischen Lebensstil entwickelten, in dessen Mittelpunkt das Vieh stand.
Несмотря на тяжелые условия жизни в пустынях Аравии и Африки, относительная безопасность этих дальних земель помогала процветать многим племенам и царствам. Местные жители использовали лошадей не только в бою, но и в земледелии, а также в качестве транспортного средства, и это значительно повлияло на торговлю и производство. Хотя верблюды больше подходили для засушливого климата, их в основном использовали в торговых караванах. Эти животные могли долго обходиться без воды, однако их было труднее разводить, и они обладали дурным нравом. Среди всех народов пустынь лучшая конница была у намибийцев, которых римский историк Ливий называл «лучшими всадниками в Африке». Кроме того, у нубийцев были сильные конные отряды, которые, вероятно, нанимались Карфагеном и Римом. Племена Аравийского полуострова также славились своими всадниками, которые были способны пересекать огромные пространства в жарком климате, ибо этого требовала жизнь кочевых скотоводов.
  Söldner der keltischen ...  
Vieh spielte im Leben der Stämme im keltischen Irland eine so große Rolle, dass es als Währung eingesetzt wurde. Die Unterbrechung der Viehzufuhr konnte demnach katastrophale Folgen haben. Viehdiebstahl war die Ursache vieler Konflikte im keltischen Irland und so weit verbreitet, dass die frühe irische Literatur ihn vielfach behandelte, besonders in der „Táin Bó“, der Rinderraub-Sage.
Cattle was so important to tribal life in Celtic Ireland it was used as currency. The disruption of a cattle supply, therefore, could be catastrophic. Cattle Raiding was the source of much of the strife and conflict through Celtic Ireland, and was so prominent that it was featured heavily in early Irish literature, specifically the 'Táin Bó', or Cattle Raiding tales. Though considered fiction, much of the content is based on reality; cattle were the source of lightning raids and larger pitched battles alike. Even the post-raiding customs of taking heads and victory feasts are preserved in the tales, drawn directly from historical accounts.
Le bétail était très important pour la vie tribale dans l'Irlande celtique car il servait de monnaie. Ainsi, perturber son approvisionnement avait des conséquences catastrophiques. Le pillage du bétail engendra bien des conflits dans la région et était si répandu qu'il occupait une place importante dans la littérature irlandaise ancienne, particulièrement sous la forme de Táin Bó ou contes de vols de bétail. Bien que considéré comme une fiction, une grande partie de son contenu se basait sur des faits réels. Le bétail formait la cible de petits raids, tout comme de batailles rangées. Même les coutumes de prendre les têtes et de festoyer après les pillages sont retracées dans les contes et s'inspirent directement de récits historiques.
Il bestiame era così importante per la vita tribale nell’Irlanda celtica, che veniva usato come valuta. Per questo motivo, la mancanza di scorte di bestiame poteva avere effetti catastrofici. I furti di bestiame erano motivo di gran parte dei conflitti che avevano luogo nell’Irlanda celtica, ed erano così comuni che una parte della letteratura irlandese antica si concentra proprio sui racconti di razzie di bestiame, anche dette “Táin Bó”. Anche se si tratta di storie inventate, la maggior parte del contenuto di questi racconti si basa sulla realtà: il bestiame era in grado di provocare invasioni e battaglie campali. Nei racconti, tratti direttamente da testimonianze storiche, si narra anche delle tradizioni post-incursione, tra decapitazioni e banchetti per festeggiare la vittoria.
Pro keltské kmeny v Irsku byl dobytek tak důležitý, že se používal jako platidlo místo peněz. Ztráta příjmů a živobytí v důsledku krádeže dobytka mohla znamenat pro člověka katastrofu. Krádeže dobytka byly u Keltů příčinou spousty rozbrojů a konfliktů a byly tak prominentní, že jim raná irská literatura věnovala celý jeden žánr, „Táin Bó“ neboli „příběhy o krádežích dobytka“. Samotné legendy jsou považovány za fikci, ale větší část jejich děje má realistický základ – kvůli krádežím dobytka se pořádaly jak bleskurychlé nájezdy, tak i vedly větší boje na bitevním poli. Dokonce i zvyk brát hlavy nepřátel po bitvě a pořádat hostinu na oslavu, které se v příbězích dochovaly, mají svůj historický předobraz.
W Irlandii Celtów bydło odgrywało ważną rolę w życiu plemion, gdyż pełniło rolę waluty. Dlatego też zmniejszenie zasobów bydła mogło mieć katastrofalne następstwa. Rabunek bydła był zarzewiem wielu animozji i konfliktów w Irlandii Celtów. Do tego stopnia dawał się mieszkańcom we znaki, że motyw ten zajął poczesne miejsce w literaturze wczesnoirlandzkiej – mowa tu zwłaszcza o „Táin Bó” i opowieściach o rabunku bydła. Mimo iż jest to jedynie literacka fikcja, oparta jest na prawdziwych wydarzeniach – kradzież bydła była przyczyną zarówno walk podjazdowych, jak i regularnych bitew. Zainspirowane źródłami historycznymi opowieści wzmiankują także o zwyczajach praktykowanych po zakończeniu najazdu – odcinaniu głów i zwycięskich ucztach.
Скотоводство играло столь важную роль в жизни ирландских кельтов, что коровы и быки выступали у них в роли своеобразной валюты. По этой причине угон скота был причиной множества войн и даже породил целый жанр древнеирландской литературы, известный как "тайн бо" или "похищение быков". Хотя в целом он считается художественным, большинство его сказаний основано на реальных событиях. Ради коров совершались стремительные налеты и велись грандиозные битвы, а в честь успешного угона устраивались роскошные победные пиры.
Kelt İrlanda’sında büyükbaş hayvanlar o kadar önemliydi ki adeta para birimi olarak kullanılırlardı. Bir hayvan sürüsünün rahatsız edilmesi bu yüzden felakete yol açabilirdi. Sürü Baskıncılığı Kelt İrlanda’sında çatışma ve mücadelelerin kaynağıydı ve o kadar belirgindi ki erken dönem İrlanda edebiyatında ağır bir şekilde işlenmişti; özellikle de 'Táin Bó' yani Sürü Baskıncılığı hikâyelerinde. Kurmaca olduğu düşünülse de içeriğinin büyük kısmı gerçeğe dayanır; yıldırım baskınlarının ve aynı şekilde daha geniş çaplı savaşların kaynağı sürülerdi. Hikâyelerde korunmuş baskın sonrası geleneği olan kafa kesme ve zafer ziyafetleri bile doğrudan doğruya tarihi olaylardan alınmıştır.
  Boier Fraktion - Divide...  
Es handelt sich jedoch um einen keltischen Stamm, der sich im östlichen Germanien und der Po-Ebene Norditaliens niedergelassen hat. Dieses genügsame Volk schätzt Gold und Vieh gleichermaßen. Der Status der Elite misst sich nicht nur durch militärische Errungenschaften, sondern auch persönlichen Wohlstand.
Бойи - кельтское племя, занявшее восточную часть Германии и долину По в северной Италии. Точное происхождение бойев не установлено до сих пор. Бойи - и рачительные земледельцы, и свирепые воины; высокий статус у них определяется не только воинской доблестью, но и богатством. С территории северной Европы бойи могут попытаться покорить своих ближайших германских и галльских соседей, двинуться на восток, в земли даков, и дальше или попытаться создать союз с другими своими собратьями-кельтами, чтобы вместе снова бросить вызов военной мощи Рима.
  Rom Pferd Gebäude - Tot...  
300 Wohlstand durch Vieh (Landwirtschaft) (this_building)
300 de richesse provenant du bétail (agriculture) (this_building)
300 a la riqueza proveniente del ganado (agricultura) (this_building)
300 alla ricchezza derivata dal bestiame (agricoltura) (this_building)
300 ​畜​産(​農​業)​に​よ​る​収​入 (this_building)
+300 k příjmům z chovu dobytka (zemědělství) (this_building)
300 do przychodów z hodowli (rolnictwo) (this_building)
Доход от скотоводства (сельское хозяйство): 300 (this_building)
Çiftlik hayvanlarından 300 zenginlik (tarım) (this_building)
  Rom Pferd Gebäude - Tot...  
100 Wohlstand durch Vieh (Landwirtschaft) (this_building)
100 de richesse provenant du bétail (agriculture) (this_building)
100 a la riqueza proveniente del ganado (agricultura) (this_building)
100 alla ricchezza derivata dal bestiame (agricoltura) (this_building)
100 ​畜​産(​農​業)​に​よ​る​収​入 (this_building)
+100 k příjmům z chovu dobytka (zemědělství) (this_building)
100 do przychodów z hodowli (rolnictwo) (this_building)
Доход от скотоводства (сельское хозяйство): 100 (this_building)
Çiftlik hayvanlarından 100 zenginlik (tarım) (this_building)
  Franken Gemeinschaft Ge...  
Wer sich versklaven lässt, kann sich gleich zum Vieh gesellen.
Ceux qui se laissent assujettir ne valent pas bien plus que du bétail.
Coloro che permettono a se stessi di essere ridotti in schiavitù, sono poco meglio del bestiame.
Ti, kteří se nechají zotročit, mají jen o málo větší cenu než dobytek.
Ci, którzy dają się zniewolić, są niewiele lepsi niż bydło.
Те, кто позволяет обратить себя в рабство, ничуть не лучше скота.
Köleleştirilmelerine izin verenler sığırlardan pek farksızlardır.
  Anten Gemeinschaftsgelä...  
Wer sich versklaven lässt, kann sich gleich zum Vieh gesellen.
Those who allow themselves to be enslaved are little better than cattle.
Ceux qui se laissent assujettir ne valent pas bien plus que du bétail.
Coloro che permettono a se stessi di essere ridotti in schiavitù, sono poco meglio del bestiame.
Ti, kteří se nechají zotročit, mají jen o málo větší cenu než dobytek.
Ci, którzy dają się zniewolić, są niewiele lepsi niż bydło.
Köleleştirilmelerine izin verenler sığırlardan pek farksızlardır.
  Rom Landwirtschaft Gebä...  
175 Wohlstand durch Vieh (Landwirtschaft) (this_building)
175 de richesse provenant du bétail (agriculture) (this_building)
175 a la riqueza proveniente del ganado (agricultura) (this_building)
175 alla ricchezza derivata dal bestiame (agricoltura) (this_building)
175 ​畜​産(​農​業)​に​よ​る​収​入 (this_building)
+175 k příjmům z chovu dobytka (zemědělství) (this_building)
175 do przychodów z hodowli (rolnictwo) (this_building)
Доход от скотоводства (сельское хозяйство): 175 (this_building)
Çiftlik hayvanlarından 175 zenginlik (tarım) (this_building)
  Weiße Hunnen Hirten Geb...  
Der Erfolg der Nomaden misst sich am Vieh und am Krieg.
Autant que la guerre, le bétail définit la réussite des nomades.
Úspěch kočovníků závisí stejnou měrou na jejich válečnickém umění a kvalitě dobytka.
Dla nomadów stada są równie ważne co wojny.
Savaş gibi besi hayvanları da göçebelikte başarı için önemlidir.
  Franken Gemeinschaftsge...  
Wer sich versklaven lässt, kann sich gleich zum Vieh gesellen.
Those who allow themselves to be enslaved are little better than cattle.
Coloro che permettono a se stessi di essere ridotti in schiavitù, sono poco meglio del bestiame.
Ti, kteří se nechají zotročit, mají jen o málo větší cenu než dobytek.
Те, кто позволяет обратить себя в рабство, ничуть не лучше скота.
Köleleştirilmelerine izin verenler sığırlardan pek farksızlardır.
  Rom Landwirtschaft Gebä...  
Ställe. Für Vieh.
Des enclos. Pour le bétail.
Corrales. Para el ganado.
Recinti. Per il bestiame.
Pens. For cattle.
Chlévy. Pro dobytek.
Zagrody. Dla bydła.
Загоны. Для скота.
Büyükbaş için ağıl.
  Rom Landwirtschaft Gebä...  
Der Bedarf an Fleisch wird nur gedeckt, indem man dem Vieh mehr Land gibt.
Il est possible de répondre à la demande en viande en consacrant des terres au bétail.
Se puede satisfacer la demanda de carne si se dejan tierras para el ganado.
La crescente domanda di carne si soddisfa dedicando appezzamenti di terra all’allevamento.
The demand for meat can be met by turning over land to cattle.
Hlad po masu je možné zahnat přeměnou půdy na pastviny.
Zapotrzebowanie na mięso można zaspokoić, zwiększając obszary przeznaczone na wypas bydła.
Растущий спрос на мясо ведет к расширению пастбищ.
Et talebi, toprağı büyükbaşlar için kullanarak karşılanabilir.
  Hunnen Hirten Gebäude -...  
Der Erfolg der Nomaden misst sich am Vieh und am Krieg.
Livestock, as much as war, defines nomadic success.
Autant que la guerre, le bétail définit la réussite des nomades.
Il bestiame, tanto quanto la guerra, rappresenta il successo dei nomadi.
Úspěch kočovníků závisí stejnou měrou na jejich válečnickém umění a kvalitě dobytka.
Dla nomadów stada są równie ważne co wojny.
Богатство кочевника - не только отвага в бою, но и большое стадо.
Savaş gibi besi hayvanları da göçebelikte başarı için önemlidir.
  Rom Landwirtschaft Gebä...  
250 Wohlstand durch Vieh (Landwirtschaft) (this_building)
250 de richesse provenant du bétail (agriculture) (this_building)
250 a la riqueza proveniente del ganado (agricultura) (this_building)
250 alla ricchezza derivata dal bestiame (agricoltura) (this_building)
250 ​畜​産(​農​業)​に​よ​る​収​入 (this_building)
+250 k příjmům z chovu dobytka (zemědělství) (this_building)
250 do przychodów z hodowli (rolnictwo) (this_building)
Доход от скотоводства (сельское хозяйство): 250 (this_building)
Çiftlik hayvanlarından 250 zenginlik (tarım) (this_building)
  Rom Pferd Gebäude - Tot...  
200 Wohlstand durch Vieh (Landwirtschaft) (this_building)
200 de richesse provenant du bétail (agriculture) (this_building)
200 a la riqueza proveniente del ganado (agricultura) (this_building)
200 alla ricchezza derivata dal bestiame (agricoltura) (this_building)
200 ​畜​産(​農​業)​に​よ​る​収​入 (this_building)
+200 k příjmům z chovu dobytka (zemědělství) (this_building)
200 do przychodów z hodowli (rolnictwo) (this_building)
Доход от скотоводства (сельское хозяйство): 200 (this_building)
Çiftlik hayvanlarından 200 zenginlik (tarım) (this_building)
  Awaren (Age of Charlema...  
Der Erfolg der Nomaden misst sich am Vieh und am Krieg.
Autant que la guerre, le bétail définit la réussite des nomades.
Il bestiame, tanto quanto la guerra, rappresenta il successo dei nomadi.
Dla nomadów stada są równie ważne co wojny.
Savaş gibi besi hayvanları da göçebelikte başarı için önemlidir.
  Wüstenkavallerie - Mass...  
Die Stämme der Arabischen Halbinsel waren ebenfalls gute Reiter und legten mit ihren Reittieren große Entfernungen zurück, wenn sie in der Hitze von Weide zu Weide zogen und dabei einen nomadischen Lebensstil entwickelten, in dessen Mittelpunkt das Vieh stand.
Although conditions were harsh along the African and Arabian desert frontier, numerous tribes and kingdoms thrived in the relative safety of those desolate regions. They used horses not only for battle, but also for transportation and agriculture, which had a great impact on local trade and produce. Camels proved to be the better beast for such an arid setting, but they were used predominantly in trade caravans, as they can travel further without water, are harder to breed and have a notoriously bad temper. Of all the desert peoples, the Namibians fielded the finest cavalry, described by the Roman historian Livy as "by far the best horsemen in Africa”. The Nubians too had formidable cavalry units, allegedly used as mercenaries by Carthaginians and Romans. The tribes of the Arabian Peninsula were very good riders also, using mounts to cover great distances in the heat and travelling from pasture to pasture developing a nomadic lifestyle centred around livestock.
Malgré les rudes conditions qu'offre la frontière entre l'Afrique et le désert arabe, de nombreuses tribus et royaumes prospérèrent dans la sécurité limitée de ces contrées désolées. Beaucoup utilisaient les chevaux, non seulement pour le combat mais aussi pour le transport et l'agriculture, contribuant au développement de la production et du commerce local. Les chameaux constituaient la meilleure cavalerie pour ce décor aride, mais étaient surtout utilisés pour les caravanes marchandes, de par leur capacité à voyager sans avoir à boire fréquemment, mais aussi à cause de leur réputation d'être difficiles à élever, sans parler de leur mauvais caractère. De tous les peuples du désert, les Numides jouissaient de la meilleure cavalerie, et furent décrits par l'historien romain Tite-Live comme « les meilleurs cavaliers d'Afrique, et de loin ». Les Nubiens n'étaient pas en reste, leurs unités à cheval ayant ainsi, soit disant, été réquisitionnées comme mercenaires par les Carthaginois et les Romains. Les tribus de la péninsule arabique comptaient également de bons cavaliers, montant leurs destriers pour couvrir de vastes distances sous la chaleur, et pour voyager de pâture en pâture selon leur mode de vie nomade qui évoluait autour du bétail.
Aunque las condiciones eran duras en la frontera desértica africana y árabe, muchas tribus y reinos prosperaron en la seguridad relativa de esas regiones desoladas. Usaban caballos no solo para la batalla, sino también para el transporte y la agricultura, que causaron un gran impacto en el comercio local y en la producción. Los camellos demostraron ser las mejores bestias para un entorno tan árido, pero se usaban sobre todo en caravanas de comercio, pues pueden viajar más lejos sin agua, son más difíciles de alimentar y tienen mal carácter. De todos los pueblos del desierto, los númidas desplegaron la mejor caballería, descrita por el historiador romano Livy como "con creces, los mejores jinetes de África". Los nubios también tenían unas estupendas unidades de caballería que, al parecer, los cartagineses y los romanos utilizaban como mercenarios. Las tribus de la península arábiga también eran buenos jinetes. Utilizaban monturas para cubrir grandes distancias cuando hacía calor y viajaban de pasto en pasto, desarrollando un estilo de vida nómada centrado en la ganadería.
Řadě kmenů a království se na hranicích africké a arabské pouště dařilo a těšily se relativnímu bezpečí, přestože v těchto pustých oblastech panovaly drsné podmínky Koně sloužili nejen pro bojové účely, ale i jako dopravní a zemědělský prostředek, což se hodně projevovalo v místním obchodu a výrobě. Velbloudi se v těchto vyprahlých oblastech osvědčili lépe, ale byli využíváni především v obchodních karavanách. To proto, že dojdou dále bez vody, hůře se chovají a často bývají nepříjemně náladoví. Tu nejlepší jízdu ze všech pouštních národů měli Numiďané. Římský historik Livius ji označil jako „zdaleka nejlepší jezdce v celé Africe“. I jízda Núbijců byla hrozivá. Jednotky údajně působily jako námezdní síla ve vojskách Kartáginců a Římanů. Kmeny Arabském poloostrova měly výborně jízdní schopnosti a na ořích dokázaly ve vedru překonat obrovské vzdálenosti. Putování od pastviny k pastvině navíc vedlo k rozvoji kočovného způsobu života zaměřeného na chov dobytka.
Choć klimat pustyń Afryki i Arabii był niezwykle surowy, to liczne plemiona i królestwa rozkwitały na tych niegościnnych terenach, oddzielone naturalnymi barierami od potencjalnych przeciwników. Konie były tam szeroko wykorzystywane nie tylko jako wierzchowce bojowe, ale i zwierzęta pociągowe i gospodarskie. Choć wielbłądy lepiej czuły się na tych suchych terenach, to wykorzystywano je przede wszystkim w karawanach handlowych. Wielbłądy mogą co prawda przebyć dłuższe odległości bez wody, ale trudniej je rozmnażać w niewoli, a ich charakter niekiedy pozostawia wiele do życzenia. Ze wszystkich ludów pustyni to Numidyjczycy posiadali najlepszą jazdę, opisywaną przez rzymskiego historyka Liwiusza jako „najprzedniejsi jeźdźcy Afryki”. Również Numidyjczycy słynęli ze swych konnych wojowników, najmowanych zarówno przez Kartagińczyków, jak i Rzymian. Także plemiona Półwyspu Arabskiego posiadały bogate tradycje jeździeckie – wszak musiano tam w skwarze pokonywać olbrzymie odległości między osadami. Wiele tamtejszych plemion przyjęło wędrowny styl życia, a podstawą ich utrzymania stała się hodowla zwierząt.
Несмотря на тяжелые условия жизни в пустынях Аравии и Африки, относительная безопасность этих дальних земель помогала процветать многим племенам и царствам. Местные жители использовали лошадей не только в бою, но и в земледелии, а также в качестве транспортного средства, и это значительно повлияло на торговлю и производство. Хотя верблюды больше подходили для засушливого климата, их в основном использовали в торговых караванах. Эти животные могли долго обходиться без воды, однако их было труднее разводить, и они обладали дурным нравом. Среди всех народов пустынь лучшая конница была у намибийцев, которых римский историк Ливий называл «лучшими всадниками в Африке». Кроме того, у нубийцев были сильные конные отряды, которые, вероятно, нанимались Карфагеном и Римом. Племена Аравийского полуострова также славились своими всадниками, которые были способны пересекать огромные пространства в жарком климате, ибо этого требовала жизнь кочевых скотоводов.
Afrika ve Arabistan çöl cephelerinde koşullar çok çetin olsa da sayısız kabile ve krallık bu ücra bölgelerin sunduğu göreceli emniyet sayesinde tutunup gelişmeyi başardı. Atları yalnız savaşta değil ulaşım ve tarım işlerinde de kullandılar, bunun da yerel ticaret ve üretimde büyük etkisi oldu. Böyle çorak ortamlarda develerin daha nitelikli bir hayvan olduğu kanıtlandı, ancak suya gereksinmeden çok daha uzaklara gidebildiklerinden, yetiştirilmeleri güç olduğundan ve huysuzlukları ile nam saldıklarından daha çok ticaret kervanlarında kullanıldılar. Tüm çöl halkları içinde en nitelikli süvari birlikleri Nübyelilerden çıktı, Romalı tarihçi Livy onları "Afrika'nın en iyi atlıları" diye tanımlamıştı. Nübyelilerin de sağlam süvari birimleri vardı ve Kartaca ve Roma tarafından paralı birlikler olarak kullanıldıkları söylenir. Ayrıca Arap Yarımadası'nın kabileleri de iyi binicilerdi; sıcak havada büyük mesafeleri aşmak için binekler kullanarak meralardan meralara gezmek besi hayvanlarının merkezi çevresinde şekillenen göçebe bir yaşam tarzı geliştirdi.
  Wüstenkavallerie - Naba...  
Die Stämme der Arabischen Halbinsel waren ebenfalls gute Reiter und legten mit ihren Reittieren große Entfernungen zurück, wenn sie in der Hitze von Weide zu Weide zogen und dabei einen nomadischen Lebensstil entwickelten, in dessen Mittelpunkt das Vieh stand.
Malgré les rudes conditions qu'offre la frontière entre l'Afrique et le désert arabe, de nombreuses tribus et royaumes prospérèrent dans la sécurité limitée de ces contrées désolées. Beaucoup utilisaient les chevaux, non seulement pour le combat mais aussi pour le transport et l'agriculture, contribuant au développement de la production et du commerce local. Les chameaux constituaient la meilleure cavalerie pour ce décor aride, mais étaient surtout utilisés pour les caravanes marchandes, de par leur capacité à voyager sans avoir à boire fréquemment, mais aussi à cause de leur réputation d'être difficiles à élever, sans parler de leur mauvais caractère. De tous les peuples du désert, les Numides jouissaient de la meilleure cavalerie, et furent décrits par l'historien romain Tite-Live comme « les meilleurs cavaliers d'Afrique, et de loin ». Les Nubiens n'étaient pas en reste, leurs unités à cheval ayant ainsi, soit disant, été réquisitionnées comme mercenaires par les Carthaginois et les Romains. Les tribus de la péninsule arabique comptaient également de bons cavaliers, montant leurs destriers pour couvrir de vastes distances sous la chaleur, et pour voyager de pâture en pâture selon leur mode de vie nomade qui évoluait autour du bétail.
Lungo il confine tra il deserto arabo e africano, sebbene le condizioni di vita fossero estreme, molti regni e tribù poterono prosperare nella relativa sicurezza di quelle regioni desolate. Usavano i cavalli non solo per combattere, ma anche per coltivare e come mezzo di trasporto, cosa che ebbe un impatto notevole sul commercio e la produzione locale. Malgrado i cammelli fossero più indicati per un ambiente tanto arido, essi venivano impiegati principalmente nelle carovane, dato che potevano sì coprire lunghe distanze senza acqua, ma erano difficili da allevare e avevano un pessimo carattere. Di tutti i popoli del deserto, la Namibia vantava la cavalleria più esperta, che lo storico romano Livio descrisse come "la migliore in assoluto dell'Africa". Anche i Nubiani avevano delle unità di cavalleria formidabili, tant'è che si dice che i Romani e i Cartaginesi le assoldassero spesso. Ma anche le tribù della Penisola arabica erano abili a cavallo: usavano i loro destrieri per coprire grandi distanze sotto il sole cocente e, viaggiando di pascolo in pascolo, svilupparono uno stile di vita nomadico incentrato sul bestiame.
Řadě kmenů a království se na hranicích africké a arabské pouště dařilo a těšily se relativnímu bezpečí, přestože v těchto pustých oblastech panovaly drsné podmínky Koně sloužili nejen pro bojové účely, ale i jako dopravní a zemědělský prostředek, což se hodně projevovalo v místním obchodu a výrobě. Velbloudi se v těchto vyprahlých oblastech osvědčili lépe, ale byli využíváni především v obchodních karavanách. To proto, že dojdou dále bez vody, hůře se chovají a často bývají nepříjemně náladoví. Tu nejlepší jízdu ze všech pouštních národů měli Numiďané. Římský historik Livius ji označil jako „zdaleka nejlepší jezdce v celé Africe“. I jízda Núbijců byla hrozivá. Jednotky údajně působily jako námezdní síla ve vojskách Kartáginců a Římanů. Kmeny Arabském poloostrova měly výborně jízdní schopnosti a na ořích dokázaly ve vedru překonat obrovské vzdálenosti. Putování od pastviny k pastvině navíc vedlo k rozvoji kočovného způsobu života zaměřeného na chov dobytka.
Choć klimat pustyń Afryki i Arabii był niezwykle surowy, to liczne plemiona i królestwa rozkwitały na tych niegościnnych terenach, oddzielone naturalnymi barierami od potencjalnych przeciwników. Konie były tam szeroko wykorzystywane nie tylko jako wierzchowce bojowe, ale i zwierzęta pociągowe i gospodarskie. Choć wielbłądy lepiej czuły się na tych suchych terenach, to wykorzystywano je przede wszystkim w karawanach handlowych. Wielbłądy mogą co prawda przebyć dłuższe odległości bez wody, ale trudniej je rozmnażać w niewoli, a ich charakter niekiedy pozostawia wiele do życzenia. Ze wszystkich ludów pustyni to Numidyjczycy posiadali najlepszą jazdę, opisywaną przez rzymskiego historyka Liwiusza jako „najprzedniejsi jeźdźcy Afryki”. Również Numidyjczycy słynęli ze swych konnych wojowników, najmowanych zarówno przez Kartagińczyków, jak i Rzymian. Także plemiona Półwyspu Arabskiego posiadały bogate tradycje jeździeckie – wszak musiano tam w skwarze pokonywać olbrzymie odległości między osadami. Wiele tamtejszych plemion przyjęło wędrowny styl życia, a podstawą ich utrzymania stała się hodowla zwierząt.
Несмотря на тяжелые условия жизни в пустынях Аравии и Африки, относительная безопасность этих дальних земель помогала процветать многим племенам и царствам. Местные жители использовали лошадей не только в бою, но и в земледелии, а также в качестве транспортного средства, и это значительно повлияло на торговлю и производство. Хотя верблюды больше подходили для засушливого климата, их в основном использовали в торговых караванах. Эти животные могли долго обходиться без воды, однако их было труднее разводить, и они обладали дурным нравом. Среди всех народов пустынь лучшая конница была у намибийцев, которых римский историк Ливий называл «лучшими всадниками в Африке». Кроме того, у нубийцев были сильные конные отряды, которые, вероятно, нанимались Карфагеном и Римом. Племена Аравийского полуострова также славились своими всадниками, которые были способны пересекать огромные пространства в жарком климате, ибо этого требовала жизнь кочевых скотоводов.
Afrika ve Arabistan çöl cephelerinde koşullar çok çetin olsa da sayısız kabile ve krallık bu ücra bölgelerin sunduğu göreceli emniyet sayesinde tutunup gelişmeyi başardı. Atları yalnız savaşta değil ulaşım ve tarım işlerinde de kullandılar, bunun da yerel ticaret ve üretimde büyük etkisi oldu. Böyle çorak ortamlarda develerin daha nitelikli bir hayvan olduğu kanıtlandı, ancak suya gereksinmeden çok daha uzaklara gidebildiklerinden, yetiştirilmeleri güç olduğundan ve huysuzlukları ile nam saldıklarından daha çok ticaret kervanlarında kullanıldılar. Tüm çöl halkları içinde en nitelikli süvari birlikleri Nübyelilerden çıktı, Romalı tarihçi Livy onları "Afrika'nın en iyi atlıları" diye tanımlamıştı. Nübyelilerin de sağlam süvari birimleri vardı ve Kartaca ve Roma tarafından paralı birlikler olarak kullanıldıkları söylenir. Ayrıca Arap Yarımadası'nın kabileleri de iyi binicilerdi; sıcak havada büyük mesafeleri aşmak için binekler kullanarak meralardan meralara gezmek besi hayvanlarının merkezi çevresinde şekillenen göçebe bir yaşam tarzı geliştirdi.
Arrow 1 2