|
|
Spijts regelmaat en focus op transculturele communicatie, is het Esperanto inmiddels uitgegroeid tot een normale taal in de zin dat het moedertaalsprekers en dichters heeft, en nieuwe termen verwerft, net als elke andere taal, door te lenen uit andere talen of door creatief gebruik in zijn taalgemeenschap, waardoor de invloed van de verdere taalplanning vermindert, met een Academie die even machteloos is als de Académie Française.
|
|
|
Essayer d’améliorer les choses, que le résultat soit bon ou mauvais, fait partie de la nature humaine. Cela a lieu en politique, en technique, et même en biologie, donnant lieu à la beauté comme à des désastres. L’un des domaines de manipulation préférés de l’homo politicus est le langage. Le langage fournit plusieurs visions de la réalité et est le principal véhicule de l’identité sociale. C’est un outil puissant et un outil de pouvoir. Les politiciens, les linguistes, les philosophes et les écrivains ont donc toujours essayé de dicter l’évolution des langues plutôt que de la laisser suivre son cours, de réprimer une langue en en favorisant une autre, de réguler l’orthographe ou d’introduire de nouveaux euphémismes pour des concepts négatifs. Avec l’avènement des États-nations en Europe aux XIXe et XX e siècles, les langues nationales ont été favorisées au détriment des langues minoritaires, et parfois nettoyées de leurs mots étrangers.
|
|
|
. Grammatikalisch vereinfacht sind oft auch Fachjargons, obwohl sie reich im Wortschatz sind (z.B. Luftfahrtenglisch). Vollständige Sprachen, die auf der Grundlage von menschlichen Sprachen geschaffen werden, nennt man A-posteriori-Sprachen. Währenddessen nennt man Sprachen, die auf der Basis von philosophischen Systemen, der Logik, Symbolen, dem Klang und ähnlichem konstruiert werden, A-priori-Sprachen. Die gleichen gewaltsamen Jahrhunderte, die unter der Geißel der nationalistischen Sprachplanung und der Unterdrückung von kulturellen Minderheiten gelitten haben, sahen auch den Beginn einer Gegenbewegung, der Schaffung kulturell offener A-posteriori-Sprachen mit einer humanistischen Agenda. Das erfolgreichste dieser Projekte, Esperanto, wurde 1887 ins Leben gerufen. Es bezieht seine Wörter und das Lautsystem aus bereits existierenden, hauptsächlich den romanischen, Sprachen. Zugleich hat es eine völlig regelmäßige Grammatik und ein Affixsystem, das es erlaubt, den Wortschatz zu vergrößern. Trotz seiner Regelmäßigkeit und seiner Fokussierung auf interkultureller Kommunikation ist Esperanto seitdem zu einer normalen Sprache herangewachsen, in dem Sinne, dass es Muttersprachler und Dichter hat und neue Begriffe aufnimmt, wie jede andere Sprache, als Lehnwörter oder durch kreative Sprachanwendung seiner Sprechergemeinschaft. Dies mindert den Einfluss weiterer Sprachplanung durch eine Akademie, die genauso ohnmächtig ist wie die Französische Akademie (Académie Française). In diesem Sinne ist Esperanto heutzutage weniger eine Plansprache als z.B. Neunorwegisch, das einer konstanten Sanierung bedarf, um seine Identität zu wahren.
|
|
|
. Las jergas profesionales tienen a menudo una gramática simplificada pero un vocabulario extenso (por ejemplo el inglés de la aviación). Las lenguas completas creadas a partir de lenguas humanas ya existentes son denominadas leguas a posteriori, mientras que las lenguas construidas sobre la base de sistemas filosóficos, lógicos, de símbolos, de sonidos, etc. son denominadas a priori. Los mismos siglos violentos que sufrieron bajo el látigo y antojo de las planificaciones lingüísticas nacionalistas y la supresión de minorías culturales, fueron también testigos de la llegada de un contra movimiento de creación de lenguas a posteriori con una agenda humanista. El proyecto más exitoso, el Esperanto, fue creado en 1887 y su vocabulario y sistema de sonidos estaba basado en lenguas existentes, principalmente romances. Su gramática es completamente regular y su sistema de afijos permite ampliar continuamente su vocabulario. A pesar de su regularidad y objetivo de comunicación intercultural, el esperanto se ha desarrollado convirtiéndose en una lengua normal, en la medida en la que es, para algunas personas, también poetas, su lengua materna y que adquiere palabras nuevas, como cualquier otra lengua, a través de préstamos o la creatividad de sus usuarios, lo cual reduce la influencia de la planificación lingüística. Con una academia tan imponente como lo pueda ser la francesa. En este sentido, el esperanto hoy en día, es una lengua menos planificada que por ejemplo el neo-noruego, el cual necesita una constante labor de limpieza para conservar su identidad.
|
|
|
(latino senza flessione) e nei gerghi professionali è spesso visibile una semplificazione grammaticale con una ricca terminologia (l'inglese per l'aviazione). Le lingue complete create sulla base delle lingue naturali sono dette lingue a posteriori, mentre le lingue basate sui sistemi filosofici, logici, simbolici, sonori, etc., sono dette a priori. Durante i secoli duri, in cui si soffriva sotto la frusta della pianificazione linguistica e della supremazia culturale nazista, apparvero movimenti oppositori che avevano come obiettivo quello di creare una cultura attraverso una lingua a posteriori con ideali umanistici. Quella che ebbe più successo, l'esperanto, fu lanciata nel 1887; essa usa parole e sistemi fonologici di lingue già esistenti, principalmente romanze e usa una grammatica regolare e il potenziamento del lessico attraverso un sistema di affissi. Nonostante la sua regolarità e obiettivo di una comunicazione interlinguistica, l'esperanto divenne una lingua normale con madrelingua e poeti, con parole nuove come nelle altre lingue prese in prestito o create, riducendo il suo status di lingua pianificata, con un'Accademia senza veri poteri come l'Accademia Francese. In questo senso l'esperanto oggi è una lingua meno pianificata di quanto lo possa essere il norvegese, che impone una costante pulizia per conservare la propria identità.
|
|
|
, а професионалните жаргони често са опростени граматически, но богати на термини (например авиационният английски). Цели езици, създадени въз основа на съществуващите човешки езици, се наричат апостериорни, докато езици, изградени въз основа на философски системи, логика, символи, звуци т.н., се наричат априорни. Вековете на насилие, които изпитали и камшика на националистическото езиково планиране, и културното потискане на малцинствата, преживели също така и появата на съпротивително движение, чиято цел е създаването на културно включени апостериорни езици с хуманистични цели. Най-успешният от тези проекти, есперанто, стартира през 1887 г. и се базира на думи и звукова система от съществуващи, главно романски езици, и напълно правилна граматика и начини за разширяване на лексиката. Независимо от правилността и фокуса върху междукултурното общуване, есперанто оттогава се превърна в един нормален език в смисъл, че има носители на езика и поети и развива нови термини като всеки друг език чрез заемки или творческо използване на речта на неговата общност, чрез намаляване на влиянието на по-нататъшно езиково планиране, с академия също толкова безсилна като Френската академия. В този смисъл, есперанто е по-малко планов език днес, отколкото, например, новият норвежки, който изисква постоянно чистене, за да запази своята идентичност.
|
|
|
, a profesionalni su žargoni često gramatički pojednostavljeni ali bogati terminima (npr. avionski engleski). Kompletni jezici stvoreni na osnovi ljudskih jezika su aposteriorni jezici, dok jezike stvorene na osnovi filozofskih sistema, logike, tonova i sl. zovemo apriornim jezicima. Isto stoljeće nasilja koje je trpjelo pod bičem nacionalističkog jezičnog planiranja te pod nasiljem prema manjinama, vidjelo je i nastanak protivnog pokreta kojemu je cilj stvaranje kulturno objedinjavajućih aposteriornih jezika s humanističkim idealima. Najuspješniji od tih projekata esperanto je startao godine 1887. uzevši riječi i glasovne sisteme iz postojećih jezika, većinom romanskih, primijenivši gotovo potpuno pravilnu gramatiku te sistem afikasa za vrlo produktivno stvaranje riječi. Usprkos svojoj pravilnosti i cilju da se postigne transkulturalna komunikacija, esperanto se razvio kao sasvim normalan jezik u tom smislu da ima govornike od rođenja, svoje pjesnike a stječe nove riječi kao i svi drugi jezici posuđenicama i unutarjezičnom proizvodnjom govornika smanjujući utjecaj daljnjeg jezičnog planiranja. Posjeduje akademiju koja je isto tako nemoćna kao i Francuska akademija. U tom je smislu esperanto danas jezik manje planiran od npr. novonorveškog koji zahtijeva stalno čišćenje da bi sačuvao svoj identitet.
|
|
|
, og også professionel "jargon" har ofte en forenklet grammatik, mens den på samme tid opbygger et stort men snævert ordforråd (fx Aviation English). Komplette sprog, der er skabt på baggrund af eksisterende menneskelige sprog, kaldes a posteriori sprog, mens sprog med rødder i filosofiske systemer, logik, symboler, lyde etc. kaldes a priori. De samme voldelige århundreder, der lagde ryg til nationalismens undertrykkelse af minoriteters sprog og kultur, så også opblomstringen af en modbevægelse, der sigtede på skabelsen af kulturelt inkluderende a posteriori sprog med en humanistisk agenda. Det mest succesrige af disse projekter, esperanto, blev lanceret i 1887 og henter sine ord og sit lydsystem fra eksisterende, især romanske, sprog, mens det benytter sig af en gennemført regelmæssig grammatik og et system af affikser som ordforråds-booster. Uanset sin regelmæssighed og sit fokus på international kommunikation, har esperanto imidlertid sidenhen udviklet sig til et normalt sprog i den forstand, at der findes modersmålstalende, elskende og digtere, og at der løbende opstår nye ord for aktuelle koncepter ad naturlig vej, igennem indlån eller kreative, spontane nydannelser. Man kan sige, at sproget i dag er underlagt sprogstyring lige så meget eller lidt som andre sprog, med et akademi der mangler magt over hverdagssproget på samme måde som Académie Française gør det. Provokerende sagt er esperanto i dag ligefrem mindre af et plansprog end fx Nynorsk eller Islandsk, der satser på løbende "rensning" af deres ordforråd for at bevare deres sproglige identitet.
|
|
|
, ja erialased žargoonid on sageli grammatiliselt lihtsustatud, samal ajal rikkad terminoloogia poolest (näiteks lennundusalane inglise keel). Olemasolevate keelte baasil loodud terviklikke keeli nimetatakse a posteriori keelteks, keeli aga, mis on konstrueeritud filosoofiliste süsteemide, loogika, sümbolite, kõla jms baasil, a priori keelteks. Needsamad vägivaldsed sajandid, mis kannatasid natsionalistliku keeleplaneerimise ja kultuuriliste vähemuste mahasurumise keeristormis, nägid ka vastupidise liikumise tõusu, mis oli suunatud kultuuri hõlmavate a posteriori keelte loomisele humanistlikel eesmärkidel. Nendest projektidest oli edukaim esperanto keel, mis toodi avalikuks 1887 ja mis võttis oma sõnad ja hääldussüsteemi olemasolevatest, peamiselt romaani keeltest, kasutades täiesti reeglipärast grammatikat ja sõnavara laiendavat afiksite süsteemi. Hoolimata reeglipärasusest ja suunatusest kultuuridevahelisele kommunikatsioonile, on esperanto arenenud tavapäraseks keeleks selles mõttes, et sel on seda emakeelena kõnelejaid ja poeete ning see võtab omaks uusi termineid nagu kõik teisedki keeled laenude teel või kõnelejate loomingulisuse läbi, vähendades edasise keeleplaneerimise mõju, ühes akadeemiaga, millel on niisama vähe võimu kui Prantsuse Akadeemial. Selles mõttes on esperanto tänapäeval vähem planeeritud keel kui näiteks uusnorra keel, mida on vaja pidevalt puhastada, et säilitada selle ehedust.
|
|
|
és a gyakran gazdag szókészlettel, de egyszerűsített nyelvtannal működő szakzsargonok (pl. a repülés angolja). Ha létező emberi nyelveken alapuló teljes nyelvet hoznak létre, ezt a posteriori nyelvnek hívják, míg a filozófiai rendszereken, logikán, szimbólumokon, hangon stb. alapuló nyelveket a priori nyelvnek hívják. Azok a viharos századok, melyek a nemzeti nyelvek tervezésének és a kisebbségi nyelvek elnyomásának voltak tanúi, megtapasztalhatták az ellenkező mozgalmat is, melynek a célja egy humanista beállítottságú posteriori nyelv volt. Ezek közül a tervezetek közül az eszperantó volt a legsikeresebb, mely 1887-ben indult útjára. Hangzó- és szókészletét létező, főleg újlatin nyelvekből vette, de a nyelvtana teljesen szabályos, szókincsét pedig szabályos szóképzéssel növeli. Annak ellenére, hogy szabályos és a kultúraközi kommunikáció áll a középpontjában, az eszperantó időközben rendes nyelvvé vált abban az értelemben, hogy vannak anyanyelvű beszélői és költői, valamint az új szavakat ugyanúgy hozza létre, mint bármelyik más nyelv, azaz kölcsönzéssel vagy a beszélőközösség alkotó használatában, ezért csökken a kezdeti nyelvtervezés hatása, bár létezik akadémiája, de tehetetlen, akárcsak a Francia Akadémia. Így az eszperantó kevésbé tervezett a mostani formájában, mint a modern norvég, mely állandó tisztítást igényel, hogy megtartsa az identitását.
|
|
|
, iar jargoanele profesionale au adesea o gramatică simplificată dar un vocabular extins(de exemplu engleza aviației). Limbile complete create pornind de la limbile umane deja existente sunt numite limbi a posteriori, în timp ce limbile construite pe baza sistemelor filozofice, logice, de simboluri, de sunete etc sunt numite a priori.Secolele violente care au suferit sub flagelul planificării lingvistice naționaliste și a opresiunii/oprimării minorităților culturale fost martore ale nașterii/inceputurilor unei contramișcări a creării limbilor A-posteriori- deschise cultural cu o agendă umanistă. Cel mai de succes dintre aceste proiecte, Esperanto, a fost lansat în 1887, a împrumutat cuvintele sale și sunetele din limbile existente, în special romanice, dar folosește, de asemenea, o gramatică complet reglementată și un sistem de afixe care permite îmbogățirea vocabularului. În ciuda regularității și focusării sale pe comunicarea interculturală, Esperanto a evoluat spre o limbă normală, în sensul că are vorbitori nativi și poeți, și preia noțiuni noi ca oricare altă limbă , precum împrumuturi sau prin utilizarea creativă a limbii comunității sale de vorbitori. Acest lucru micșorează influența planificării lingvistice printr-o Academie, care este la fel de neputincioasă, precum Academia Franceză (Académie Française). În acest sens, Esperanto reprezintă astăzi o limbă mai puțin planificată decât, de exemplu, neonorvegiana, care necesită o curățenie constantă pentru conservarea propriei identități.
|
|
|
(zjednodušená forma latinčiny) a žargóny so zjednodušenou gramatikou, ale bohatou terminológou, napr. letecká angličtina. Umelé jazyky, ktoré čerpajú z prvkov existujúcich jazykov, sa nazývajú aposteriórne. Jazyky, ktoré sa nepodobajú na žiadny ľudský jazyk a sú vytvorené na základe filozofických alebo umeleckých jazykov, pričom využívajú symboly, zvuky a podobne, sa volajú apriórne. Napriek ťažkým storočiam plným nacionalistického jazykového plánovania a potláčania menšinových jazykov vzniklo niekoľko aposteriórnych jazykov. Medzi najznámejšie patrí esperanto, ktoré vzniklo v roku 1887. Jeho slovná zásoba a fonetický systém sa inšpirovali románskymi jazykmi. Má pravidelnú gramatiku a slovnú zásobu využívajúcu v hojnej miere afixálny spôsob tvorenia slov. Esperanto sa stalo plnohodnotným jazykom, čiže funguje pre mnohých ľudí ako rodný jazyk a tiež ako literárny jazyk, preberá slová z iných jazykov a obohacuje sa o neologizmy, čím bráni ďalšiemu jazykovému plánovaniu. Esperanto má preto menej spoločných čŕt s plánovanými jazykmi ako napríklad nová nórčina (nynorsk).
|
|
|
in profesionalnih žargonih, ki imajo pogosto poenostavljeno slovnico in kopico terminov (npr. letalska angleščina). Celotni jeziki, ki so ustvarjeni na podlagi obstoječih človeških jezikov, se imenujejo a posteriori jeziki, medtem ko se jeziki, katerih podlaga so filozofski sistemi, logika, simboli, zvoki itd. imenujejo a priori jeziki. Ista nasilna stoletja, ki so trpela pod kapricami nacionalnega načrtovanja jezikov in kulturnega zatiranja manjšin, so bila tudi vir protigibanj, katerih cilj je bil kulturno vključevanje a posteriori jezikov v humanistično agendo. Najbolj uspešen od teh projektov je bil esperanto, ki je bil ustvarjen leta 1887 na podlagi obstoječih, pretežno romanskih jezikov in ki ima popolnoma pravilno slovnico ter sistem pripon, ki omogočajo enostavno tvorjenje novih besed. Kljub svoji pravilnosti in osredotočenosti na medkulturno komunikacijo, je esperanto v tem času zrasel v normalen jezik, v smislu, da ima naravne govorce in pesnike in da vključuje nove termine tako kot vsak drug jezik, s pomočjo sposojanja ali kreativne uporabe svojih govorcev, s čimer zmanjšuje vpliv jezikovnega načrtovanja, ter z lastno akademijo, ki je prav tako nemočna kot Académie Française. V tem smislu je esperanto danes manj načrtovan jezik kot na primer nova norveščina, ki potrebuje stalno čiščenja, da bi ohranila svojo identiteto.
|
|
|
. Profesionālais žargons bieži tiek vienkāršots gramatikā, bet paliek bagāts ar terminiem (piem., aviācijas angļu valoda). Valodas, izveidotas balstoties uz esošām cilvēciskām valodām, ir saucamas par aposteriorām valodām, bet valodas izveidotas, pamatojoties uz filozofiskās sistēmas, loģikas, simboliem, skaņām utt., saucamas par apriorām valodām. Tie paši vardarbīgie gadsimti, kas cietuši nacionālistu valodas plānošanas kaprīzes un pātagu, kultūras minoritātes apspiešanu, redzēja arī pretējas kustības dzimšanu, kuras mērķis bija aposterioro valodu ieviešana humānistu apspriežamo jautājumu sarakstā. Veiksmīgākais no šiem projektiem, esperanto, tika uzsākts 1887. gadā, šī valoda veido savus vārdus un skaņu sistēmu no jau esošajiem, galvenokārt romāņu valodu vārdiem, taču ir izmantojama pilnīgi kārtna gramatika un vārdu krājumu veicinoša afiksu sistēma. Neatkarīgi no tās kārtnuma un koncentrēšanās uz starpkultūru komunikāciju, esperanto ir kļuvusi par normālu valodu, t.i., cilvēkiem tā ir dzimtā valoda, viņai ir dzejnieki. Tā rod jaunus terminus tāpat kā jebkura cita valoda, izmantojot aizguvumus vai runas kopienas radošu izmantošanu, samazinot tālāku valodas plānošanas ietekmi. Šajā ziņā šobrīd esperanto ir mazāk plānotā valoda, nekā, piemēram, jaunnorvēģu valoda, kuru ir nepieciešams pastāvīgi tīrīt, lai saglabātu tās identitāti.
|
|
|
, agus is minic a bhíonn béarlagair ghairmiúla simplithe sa ghramadach ach saibhir i dtéarmaí (m.sh. Béarla na heitlíochta). Teangacha iomlána a cruthaíodh ar bhonn na dteangacha daonna atá ann cheana féin, tugtar teangacha a posteriori orthu, agus teangacha a tógadh ar bhonn na gcóras fealsúnachta, loighice, siombailí, fuaime srl, tugtar teangacha a priori{/b } orthu. Sna céadta bliain fhoréigneacha chéanna a d'fhulaing faoi fhuip na pleanála teanga náisiúnaí agus cur faoi chois na mionlach cultúrtha, tharla frithgluaiseacht, arb aidhm di teangacha a posteriori a chruthú fara clár oibre dhaonnach. An ceann ba rathúla de na tionscadal sin, Esperanto, seoladh é in 1887. Tógann sí a cuid focal agus a córas fuaime go príomha ó na teangacha Rómánsacha, agus úsáideann sí gramadach atá go hiomlán rialta agus córas táthmhíreann chun stór focal a fhorbairt. D'ainneoin a rialtachta agus a fócais ar chumarsáid thras-chultúrtha, rinneadh gnáth-theanga bheo d'Esperanto, agus a cuid cainteoirí dúchais agus filí aici. Faigheann sí téarmaí nua díreach mar aon teanga eile, trí iasachtaí nó úsáid chruthaitheach ag a pobal urlabhra, rud a laghdaíonn tionchar na pleanála teanga a thuilleadh,fara acadamh ná fuil níos cumhachtaí ná an Académie Française. Sa chiall sin, is lú mar atá Esperanto ina teanga phleanáilte anois ná, mar shampla, an Nua-Ioruais, a éilíonn glanadh leanúnach chun a féiniúlacht a chosaint.
|
