|
|
Zwar spielen Spanien und die Niederlande noch immer eine große Rolle als Umschlagplätze für das in die EU eingeführte Kokain, jedoch haben die intensiveren Kontrollen an der spanischen Nordküste (Galizien) und die Strategie 100%iger Kontrollen von Flügen aus bestimmten Ländern (134) am Flughafen Schiphol (Amsterdam) wohl dazu beigetragen, dass alternative Routen gefunden wurden, die beispielsweise zunehmend über Afrika, aber auch über Ost- und Mitteleuropa führen, und eine Weiterverteilung aus diesen Ländern nach Westeuropa erfolgt (nationale Reitox-Berichte, 2005; WZO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Colombia is by far the largest source of illicit coca in the world, followed by Peru and Bolivia. Global production of cocaine in 2004 is estimated to have increased to 687 tonnes, of which Colombia contributed 56 %, Peru 28 % and Bolivia 16 % (UNODC, 2005). Most of the cocaine seized in Europe comes directly from South America (mainly Colombia) or via Central America and the Caribbean. In 2004, Suriname, Brazil, Argentina, Venezuela, Ecuador, Curaçao, Jamaica, Mexico, Guyana and Panama were reported as transit countries for cocaine imported into the EU (Reitox national reports, 2005; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Some also passed through Africa, increasingly through Western Africa and countries in the Gulf of Guinea (mainly Nigeria), but also East Africa (Kenya) and North-west Africa through the islands off the coast of Mauritania and Senegal (CND, 2006; INCB, 2006a). The main points of entry in the EU remain Spain, the Netherlands and Portugal, as well as Belgium, France and the United Kingdom (Reitox national reports, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Although Spain and the Netherlands still play an important role as distribution points for the cocaine entering the EU, the intensified controls along the Spanish north coast (Galicia) and the 100 % controls policy on flights from specific countries (134) at Schipol Airport (Amsterdam) may have played a part in the development of alternative routes, increasingly, for example, via Africa, but also via Eastern and Central Europe and secondary distribution from there to Western Europe (Reitox national reports, 2005; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
La Colombie est de loin le premier producteur mondial de feuilles de coca illicites dans le monde, devant le Pérou et la Bolivie. La production mondiale de cocaïne a été estimée à la hausse à 687 tonnes en 2004. La Colombie y a contribué à hauteur de 56 %, le Pérou de 28 % et la Bolivie de 16 % (ONUDC, 2005). La majeure partie de la cocaïne saisie en Europe provient directement d'Amérique du Sud (essentiellement de Colombie) ou transite par l'Amérique centrale et les Caraïbes. En 2004, le Surinam, le Brésil, l'Argentine, le Venezuela, l'Équateur, Curaçao, la Jamaïque, le Mexique, le Guyana et Panama étaient considérés comme des pays de transit pour la cocaïne importée dans l'UE (rapports nationaux Reitox, 2005; OMD, 2005; CND, 2006, OICS, 2006a; Europol, 2006). Les autres régions de transit sont l'Afrique, de plus en plus l'Afrique de l'Ouest et les pays du golfe de Guinée (principalement le Nigeria), mais également l'Afrique de l'Est (Kenya) et l'Afrique du Nord-ouest par les îles situées au large de la côte mauritanienne et du Sénégal (CND, 2006; OICS, 2006a). Les principaux points d'entrée dans l'UE sont toujours l'Espagne, les Pays‑Bas et le Portugal, mais aussi la Belgique, la France et le Royaume-Uni (rapports nationaux Reitox, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Bien que l'Espagne et les Pays‑Bas continuent à jouer un rôle important en tant que centres de distribution de la cocaïne qui entre dans l'UE, les contrôles renforcés le long de la côte septentrionale de l'Espagne (Galice) et la politique de contrôle exhaustif des vols en provenance de certains pays (134) à l'aéroport de Schiphol (Amsterdam) peuvent avoir eu une incidence sur le développement de routes alternatives, qui passent de plus en plus par l'Afrique, mais aussi par l'Europe centrale et orientale, et sur la distribution secondaire au départ de ces routes vers l'Europe occidentale (rapports nationaux Reitox, 2005; OMD, 2005; OICS, 2006a).
|
|
|
Colombia es, con diferencia, el principal proveedor de coca ilegal del mundo, seguido de Perú y Bolivia. Se calcula que la producción mundial de cocaína se incrementó hasta las 687 toneladas en 2004, el 56 % de ellas procedentes de Colombia, el 28 % de Perú y el 16 % de Bolivia (ONUDD, 2005). La mayor parte de la cocaína incautada en Europa procede directamente de Sudamérica (en su mayor parte, de Colombia) o se introduce a través de América Central y del Caribe. En 2004, Surinam, Brasil, Argentina, Venezuela, Ecuador, Curaçao, Jamaica, México, Guyana y Panamá figuraban como países de tránsito de cocaína hacia la UE (informes nacionales de la red Reitox, 2005; OMA, 2005; CND, 2006; JIFE, 2006a; Europol, 2006). Otra de las zonas de tránsito para el tráfico de esta droga es África, con una relevancia cada vez mayor de las rutas por África Occidental y los países del Golfo de Guinea (en su mayor parte, Nigeria), así como por África Oriental (Kenia) y el noroeste del continente africano, a través de las islas situadas frente a la costa de Mauritania y Senegal (CND, 2006; JIFE, 2006a). Los principales puntos de entrada en la UE siguen siendo España, los Países Bajos y Portugal, además de Bélgica, Francia y el Reino Unido (informes nacionales de la red Reitox, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). A pesar de que España y los Países Bajos siguen desempeñando un papel importante como puntos de distribución de la cocaína que se introduce en la UE, el aumento de controles en la costa del norte de España (Galicia) y la política de controles del 100 % de los vuelos que provienen de determinados países (134) en el aeropuerto de Schiphol (Amsterdam) podrían haber influido en el desarrollo de rutas alternativas como, por ejemplo, el creciente tránsito por África, así como Europa Central y Oriental (informes nacionales de la red Reitox, 2005; OMA, 2005; JIFE, 2006a).
|
|
|
La Colombia è di gran lunga la massima fonte di produzione illecita di coca nel mondo, seguita dal Perù e dalla Bolivia. Nel 2004 la produzione globale di cocaina è stata stimata a 687 tonnellate, cui la Colombia ha contribuito con il 56%, il Perù con il 28% e la Bolivia con il 16% (UNODC, 2005). La maggior parte della cocaina sequestrata in Europa proviene direttamente dal Sud America (Colombia), oppure transita in America centrale e nei Caraibi. Nel 2004 Suriname, Brasile, Argentina, Venezuela, Ecuador, Curaçao, Giamaica, Messico, Guyana e Panama sono stati segnalati come paesi di transito della cocaina importata nell’Unione europea (relazioni nazionali Reitox, 2005; OMD, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Altre zone di transito sono le regioni dell’Africa, in particolare l’Africa occidentale e i paesi del golfo di Guinea (perlopiù Nigeria), ma anche l’Africa orientale (Kenya) e l’Africa nordoccidentale attraverso le isole al largo della costa di Mauritania e Senegal (CND, 2006; INCB, 2006a). I principali punti di ingresso nell’Unione europea rimangono Spagna, Paesi Bassi e Portogallo, in misura minore, Belgio, Francia e Regno Unito (relazioni nazionali Reitox, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Benché Spagna e Paesi Bassi continuino a ricoprire un ruolo importante come punti di distribuzione della cocaina in ingresso nell’Unione europea, l’intensificazione dei controlli lungo la costa settentrionale della Spagna (Galizia) e la politica dei controlli totali sui voli provenienti da determinati paesi (134) presso l’aeroporto di Schipol (Amsterdam) possono aver contribuito in parte all’individuazione e all’uso sempre più massiccio di vie alternative, per esempio attraverso l’Africa, ma anche l’Europa orientale e centrale, e a una distribuzione secondaria da qui all’Europa occidentale (relazioni nazionali Reitox, 2005; OMD, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
A Colômbia é, de longe, o maior produtor mundial de coca ilícita, seguida do Peru e da Bolívia. Calcula-se que a produção mundial de cocaína aumentou, em 2004, para 687 toneladas, das quais 56% provieram da Colômbia, 28% do Peru e 16% da Bolívia (UNODC, 2005). A maior parte da cocaína apreendida na Europa provém directamente da América do Sul (sobretudo da Colômbia) ou é expedida através da América Central e das Caraíbas. Em 2004, o Suriname, o Brasil, a Argentina, a Venezuela, o Equador, Curaçau, Jamaica, México, a Guiana e o Panamá foram mencionados como países de trânsito para a cocaína importada pela UE (Relatórios Nacionais Reitox, 2005; OMA, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Uma parte da droga transitou também pela África, crescentemente pela África Ocidental e os países do Golfo da Guiné (sobretudo a Nigéria), mas também pela África Oriental (Quénia) e do Noroeste, através das ilhas ao largo da costa da Mauritânia e do Senegal (CND, 2006; INCB, 2006a). Os principais pontos de entrada na UE continuam a ser a Espanha, os Países Baixos e Portugal, bem como a Bélgica, a França e o Reino Unido (Relatórios Nacionais Reitox, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Embora a Espanha e os Países Baixos continuem a desempenhar um papel importante como pontos de distribuição da cocaína que entra na UE, a intensificação dos controlos ao longo da costa norte espanhola (Galiza) e a política de controlo total dos voos provenientes de determinados países (134) no aeroporto de Schipol (Amesterdão) podem ter tido influência no desenvolvimento de rotas alternativas, que passam cada vez mais pela África, mas também pela Europa Oriental e Central, fazendo-se a distribuição secundária a partir destas zonas para a Europa Ocidental (Relatórios Nacionais Reitox, 2005; OMA, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Η Κολομβία είναι με μεγάλη διαφορά η σημαντικότερη χώρα προέλευσης παράνομης κοκαΐνης στον κόσμο, ακολουθούμενη από το Περού και τη Βολιβία. Η παγκόσμια παραγωγή κοκαΐνης το 2004 εκτιμάται ότι αυξήθηκε σε 687 τόνους, εκ των οποίων 56 % προερχόταν από την Κολομβία, 28 % από το Περού και 16 % από τη Βολιβία (UNODC, 2005). Το μεγαλύτερο μέρος της κοκαΐνης που κατάσχεται στην Ευρώπη εισάγεται κατευθείαν από τη Νότια Αμερική (κυρίως Κολομβία) ή μέσω της Κεντρικής Αμερικής και της Καραϊβικής. Το 2004, το Σουρινάμ, η Βραζιλία, η Αργεντινή, η Βενεζουέλα, το Εκουαδόρ, το Κουρασάο, η Τζαμάικα, το Μεξικό, η Γουιάνα και ο Παναμάς αναφέρθηκαν ως χώρες διαμετακόμισης της κοκαΐνης που εισήχθη στην ΕΕ (εθνικές εκθέσεις δικτύου Reitox, 2005· ΠΟΤ, 2005· CND, 2006· INCB, 2006α· Ευρωπόλ, 2006). Ορισμένες ποσότητες διακινήθηκαν επίσης μέσω Αφρικής, ολοένα περισσότερο μέσω της Δυτικής Αφρικής και των χωρών του κόλπου της Γουινέας (κυρίως της Νιγηρίας), αλλά και της Ανατολικής Αφρικής (Κένυα) και της Βορειοδυτικής Αφρικής μέσω των νήσων στα ανοιχτά των ακτών της Μαυριτανίας και της Σενεγάλης (CND, 2006· INCB, 2006α). Κύρια σημεία εισόδου στην ΕΕ παρέμειναν η Ισπανία, οι Κάτω Χώρες και η Πορτογαλία, καθώς και το Βέλγιο, η Γαλλία και το Ηνωμένο Βασίλειο (εθνικές εκθέσεις δικτύου Reitox, 2005· CND, 2006· Ευρωπόλ, 2006). Μολονότι η Ισπανία και οι Κάτω Χώρες εξακολουθούν να διαδραματίζουν σημαντικό ρόλο ως σημεία διανομής της κοκαΐνης που εισέρχεται στην ΕΕ, οι εντατικοποιημένοι έλεγχοι κατά μήκος των βόρειων ισπανικών ακτών (Γαλικία) και η πολιτική καθολικών ελέγχων (100 %) στις πτήσεις από συγκεκριμένες χώρες (134) στο αεροδρόμιο Schipol (Άμστερνταμ) ενδεχομένως διαδραμάτισαν ρόλο στην ανάπτυξη εναλλακτικών διαδρομών όπως, για παράδειγμα, ολοένα και περισσότερο μέσω Αφρικής, αλλά και μέσω Ανατολικής και Κεντρικής Ευρώπης και δευτερογενούς διανομής από εκεί στη Δυτική Ευρώπη (εθνικές εκθέσεις δικτύου Reitox, 2005· ΠΟΤ, 2005· INCB, 2006α).
|
|
|
Colombia is verreweg ‘s werelds grootste leverancier van illegale coca, gevolgd door Peru en Bolivia. Naar schatting is de mondiale productie van cocaïne in 2004 gestegen tot 687 ton, waarvan 56% afkomstig is uit Colombia, 28% uit Peru en 16% uit Bolivia (UNODC, 2005). De meeste cocaïne die in Europa in beslag wordt genomen, komt rechtstreeks uit Zuid-Amerika (met name Colombia), of komt via Midden-Amerika en het Caraïbisch gebied Europa binnen. In 2004 zijn ook Suriname, Brazilië, Argentinië, Venezuela, Ecuador, Curaçao, Jamaica, Mexico, Guyana en Panama genoemd als doorvoerlanden voor de invoer van cocaïne in de EU (nationale Reitox-verslagen, 2005; WDO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Daarnaast is er cocaïne via Afrika binnengekomen, in toenemende mate via West-Afrika en de landen aan de Golf van Guinee (voornamelijk Nigeria), maar ook vanuit Oost-Afrika (Kenia) en Noordwest-Afrika via de eilanden langs de kust van Mauritanië en Senegal (CND, 2006; INCB, 2006a). Cocaïne komt nog steeds voornamelijk de EU binnen via Spanje, Nederland en Portugal, evenals België, Frankrijk en het Verenigd Koninkrijk (nationale Reitox-verslagen, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Hoewel Spanje en Nederland nog altijd een belangrijke rol spelen als distributiecentra voor de cocaïne die de EU binnenkomt, zouden de opgevoerde controles langs de Spaanse noordkust (Galicië) en het 100%-controlebeleid op vluchten vanuit bepaalde landen (134) op Luchthaven Schiphol (Amsterdam) bijgedragen kunnen hebben tot de ontwikkeling van alternatieve routes, bijvoorbeeld routes via Afrika (in toenemende mate een doorvoerroute), maar ook via Oost- en Midden-Europa, met secundaire distributie daarvandaan naar West-Europa (nationale Reitox-verslagen, 2005; WDO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Zdaleka největším zdrojem nelegální koky na světě je Kolumbie, za níž následují Peru a Bolívie. Celosvětová produkce kokainu se v roce 2004 podle odhadů zvýšila na 687 tun, na čemž se Kolumbie podílela 56 %, Peru 28 % a Bolívie 16 % (UNODC, 2005). Většina kokainu zadrženého v Evropě pochází přímo z Jižní Ameriky (především z Kolumbie) nebo se do Evropy dostává přes Střední Ameriku a karibskou oblast. V roce 2004 byly jako tranzitní země pro dovoz kokainu do EU uváděny Surinam, Brazílie, Argentina, Venezuela, Ekvádor, Curaçao, Jamajka, Mexiko, Guayana a Panama (národní zprávy zemí zapojených do sítě Reitox, 2005; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Část kokainu procházela rovněž přes Afriku, a to stále více přes západní Afriku a země Guinejského zálivu (především Nigérii), ale také přes východní Afriku (Keňu) a severozápadní Afriku – přes ostrovy při pobřeží Mauritánie a Senegalu (CND, 2006; INCB, 2006a). Hlavními vstupními místy do EU zůstávají Španělsko, Nizozemsko a Portugalsko a dále také Belgie, Francie a Spojené království (národní zprávy zemí zapojených do sítě Reitox, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Ačkoli Španělsko a Nizozemsko stále plní důležitou roli distribučních míst kokainu vstupujícího do EU, zesílené kontroly při severním španělském pobřeží (Galicie) a politika 100 % kontrol letů z konkrétních zemí (134) na amsterodamském letišti Schipol mají patrně značný vliv na rozvoj alternativních tras, které vedou stále více např. přes Afriku, ale rovněž přes východní a střední Evropu, odkud probíhá sekundární distribuce do západní Evropy (národní zprávy zemí zapojených do sítě Reitox, 2005; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Colombia er langt den største kilde til illegal coca i hele verden, efterfulgt af Peru og Bolivia. Den globale produktion af kokain i 2004 skønnes at være steget til 687 tons, hvoraf Colombia tegnede sig for 56 %, Peru for 28 % og Bolivia for 16 % (UNODC, 2005). Det meste af den kokain, der beslaglægges i Europa, kommer direkte fra Sydamerika (hovedsagelig Colombia) eller via Mellemamerika og Caribien. I 2004 blev Suriname, Brasilien, Argentina, Venezuela, Ecuador, Curaçao, Jamaica, Mexico, Guyana og Panama angivet som transitlande for kokain, der blev importeret til EU (nationale Reitox-rapporter, 2005; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). En del passerede også gennem Afrika, i stigende omfang gennem Vestafrika og lande ved Guineabugten (hovedsagelig Nigeria), men også Østafrika (Kenya) og Nordvestafrika gennem øerne ud for Mauretaniens og Senegals kyst (CND, 2006; INCB, 2006a). De vigtigste indgange i EU er fortsat Spanien, Nederlandene og Portugal samt Belgien, Frankrig og Det Forenede Kongerige (nationale Reitox-rapporter, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Selv om Spanien og Nederlandene stadig spiller en vigtig rolle som distributionssteder for den kokain, der kommer ind i EU, kan den intensiverede kontrol langs den spanske nordkyst (Galicia) og politikken med en kontrol på 100 % af alle flyvninger fra bestemte lande (134) i Schipol lufthavn (Amsterdam) have spillet en rolle med hensyn til at udvikle alternative ruter, i stigende omfang f.eks. via Afrika, men også via Øst- og Centraleuropa og sekundær distribution derfra til Vesteuropa (nationale Reitox-rapporter, 2005; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Colombia on ülekaalukalt suurim ebaseadusliku kokapõõsa päritoluriik maailmas, järgnevad Peruu ja Boliivia. 2004. a suurenes ülemaailmne kokaiinitoodang hinnanguliselt 687 tonnini, millest Colombias toodeti 56%, Peruus 28% ja Boliivias 16% (UNODC, 2005). Suurem osa Euroopas konfiskeeritud kokaiinist tuuakse sisse otse Lõuna-Ameerikast (peamiselt Colombiast) või Kesk-Ameerika ja Kariibi mere riikide kaudu. 2004. aastal nimetati ELi imporditud kokaiini transiitriikidena Surinamet, Brasiiliat, Argentinat, Venezuelat, Ecuadori, Curaçaod, Jamaicat, Mehhikot, Guyanat ja Panamat (Reitoxi riikide aruanded, 2005; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Osa toodi sisse Aafrika kaudu, üha sagedamini Lääne-Aafrika ja Guinea lahe riikide (peamiselt Nigeeria) kaudu, aga ka Ida-Aafrika (Kenya) ja Loode-Aafrika kaudu, üle Mauritaania ja Senegali rannikul asuvate saarte (CND, 2006; INCB, 2006a). Peamisteks piiriületuskohtadeks ELi sisenemisel on endiselt Hispaania, Madalmaad ja Portugal, samuti Belgia, Prantsusmaa ja Ühendkuningriik (Reitoxi riikide aruanded, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Kuigi Hispaania ja Madalmaad on ikka veel olulisteks jaotuskeskusteks kokaiini ELi toomisel, on intensiivistatud kontrollreidid Hispaania põhjarannikul (Galicias) ja 100% kontrolli poliitika teatavatest riikidest saabuvate lendude puhul(134) Schipoli lennujaamas (Amsterdamis) mänginud mõningat rolli alternatiivsete marsruutide tekkes, üha sagedamini toimub transport näiteks Aafrika kaudu, aga ka Ida- ja Kesk-Euroopa kaudu, kus toimub teistkordne jaotus edasitoimetamiseks Lääne-Euroopasse (Reitoxi riikide aruanded, 2005; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Kolumbia on selvästi merkittävin laittoman kokaiinin lähde maailmassa ennen Perua ja Boliviaa. Maailmanlaajuinen kokaiinin tuotanto vuonna 2004 oli arviolta 687 tonnia, josta 56 prosenttia oli peräisin Kolumbiasta, 28 prosenttia Perusta ja 16 prosenttia Boliviasta (UNODC, 2005). Valtaosa Euroopassa takavarikoidusta kokaiinista tulee suoraan Etelä-Amerikasta (Kolumbiasta) tai Keski-Amerikan ja Karibian valtioiden kautta. EU:hun tuodun kokaiinin kauttakulkumaiksi ilmoitettiin vuonna 2004 Surinam, Brasilia, Argentiina, Venezuela, Ecuador, Curaçao, Jamaika, Meksiko, Guyana ja Panama (Reitoxin kansalliset raportit, 2005; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Kokaiinia kulkeutui EU:hun myös läntisen Afrikan ja Guineanlahden maiden (lähinnä Nigerian), mutta myös itäisen Afrikan (Kenian) ja luoteisen Afrikan, nimittäin Mauritanian ja Senegalin rannikoilla sijaitsevien saarien kautta (CND, 2006; INCB, 2006a). Tärkeimmät saapumispaikat EU:ssa ovat edelleen Espanja, Alankomaat ja Portugali, mutta myös Belgia, Ranska ja Yhdistynyt kuningaskunta (Reitoxin kansalliset raportit, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Vaikka Espanja ja Alankomaat ovat yhä tärkeitä EU:hun saapuvan kokaiinin jakelukeskuksia, Espanjan pohjoisrannikolla (Galicia) harjoitettu tehostettu valvonta ja Schipholin lentokentällä (Amsterdam) tietyistä maista saapuville lennoille tehtävät 100-prosenttiset tarkastukset (134) ovat ehkä osaksi aiheuttaneet sen, että esimerkiksi Afrikkaan, mutta myös Itä- ja Keski-Eurooppaan on syntynyt yhä enemmän vaihtoehtoisia kauttakulkureittejä ja välikäsiä huumeiden jakelulle Länsi-Eurooppaan (Reitoxin kansalliset raportit, 2005; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
A tiltott koka legnagyobb forrása a világon Kolumbia, nyomában Peruval és Bolíviával. A világszintű kokaintermelés 2004-ben a becslések szerint 687 tonnára emelkedett, amihez Kolumbia 56%-ban, Peru 28%-ban, Bolívia pedig 16%-ban járult hozzá (UNODC, 2005). Az Európában lefoglalt kokain legnagyobb része közvetlenül Dél-Amerikából (főként Kolumbiából) vagy Közép-Amerikán és a Karib-térségen keresztül érkezik. A jelentések szerint az EU-ba importált kokain tranzitországai 2004-ben Suriname, Brazília, Argentína, Venezuela, Ecuador, Curaçao, Jamaica, Mexikó, Guyana és Panama voltak (Reitox országjelentések, 2005; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Valamennyi kokain Afrikán keresztül is érkezett, ezen belül egyre inkább Nyugat-Afrikán és a Guineai-öböl országain (főleg Nigérián) át, de Kelet-Afrika (Kenya) és a Mauritánia és Szenegál partjainál található szigetek révén Északnyugat-Afrika is tranzitterület volt (CND, 2006; INCB, 2006a). Az EU-ban a fő belépési helyek változatlanul Spanyolország, Hollandia és Portugália, illetve Belgium, Franciaország és az Egyesült Királyság (Reitox országjelentések, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Bár Spanyolország és Hollandia az EU-ba belépő kokain elosztási pontjaként továbbra is fontos szerepet játszik, az északi spanyol partok mentén (Galíciában) bevezetett fokozott ellenőrzés és a Schipol repülőtérre (Amszterdam) bizonyos országokból134 érkező járatokkal szemben alkalmazott 100%-os ellenőrzési politika is szerepet játszhatott az alternatív útvonalak kialakulásában, például Afrikán keresztül, illetve Kelet- és Közép-Európán át, valmaint az onnan történő másodlagos elosztásban Nyugat-Európa felé (Reitox országjelentések, 2005; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Colombia er den klart største kilden til illegal koka i verden, etterfulgt av Peru og Bolivia. Den globale produksjonen av kokain i 2004 anslås å ha økt til 687 tonn, hvorav 56 % kom fra Colombia, 28 % fra Peru og 16 % fra Bolivia (UNODOC, 2005). Mesteparten av alt kokain som beslaglegges i Europa, kommer direkte fra Sør-Amerika (hovedsakelig Colombia) eller via Sentral-Amerika og Karibia. I 2004 ble Surinam, Brasil, Argentina, Venezuela, Ecuador, Curaçao, Jamaica, Mexico, Guyana og Panama rapportert som transittland for kokain importert til EU (nasjonale Reitox-rapporter, 2005; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Noe passerte også gjennom Afrika, i økende grad gjennom Vest-Afrika og land i Guineabukta (framfor alt Nigeria), men også Øst-Afrika (Kenya) og Nordvest-Afrika via øyene utenfor kysten av Mauritania og Senegal (CND, 2006; INCB, 2006a). De viktigste innførselsstedene til EU er fremdeles Spania, Nederland og Portugal, i tillegg til Belgia, Frankrike og Storbritannia (nasjonale Reitox-rapporter, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Selv om Spania og Nederland fortsatt spiller en viktig rolle i distribusjonen av kokain inn til EU, kan de økte kontrollene langs Spanias nordkyst (Galicia) samt en politikk med 100 % kontroll av flygingene fra visse land (134) til Amsterdams lufthavn Schiphol, ha påvirket utviklingen av alternative ruter. I økt grad skjer distribusjonen nå via f.eks. Afrika, men også via Øst- og Sentral-Europa, med videre distribusjon derfra til Vest-Europa (nasjonale Reitox-rapporter, 2005; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Kolumbia to zdecydowanie największe źródło nielegalnej kokainy na świecie. Kolejni wielcy producenci to Peru i Boliwia. Ocenia się, że w 2004 r. globalna produkcja kokainy wzrosła do 687 t, z czego na Kolumbię przypada 56%, na Peru 28%, a na Boliwię 16% (CND, 2005 r.). Większość kokainy konfiskowanej w Europie pochodzi bezpośrednio z Ameryki Południowej (głównie z Kolumbii) lub wędruje przez Amerykę Środkową i region Karaibów. W 2004 r. stwierdzono, że Surinam, Brazylia, Argentyna, Wenezuela, Ekwador, Curaçao, Jamajka, Meksyk, Gujana i Panama były krajami, przez które odbywa się tranzyt kokainy sprowadzanej do UE (Sprawozdania krajowe Reitox, 2005 r.; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Część kokainy przepływała również przez Afrykę, coraz częściej przez Afrykę Zachodnią i kraje regionu Zatoki Gwinejskiej (głównie Nigerię), ale także przez Afrykę Wschodnią (Kenię) i przez Afrykę Północno-Zachodnią – wyspy u wybrzeży Mauretanii i Senegalu (CND, 2006; INCB, 2006a). Głównymi miejscami wprowadzania jej na rynek UE są Hiszpania, Holandia i Portugalia, ale również Belgia, Francja i Wielka Brytania (sprawozdania krajowe Reitox, 2005 r., CND, 2006; Europol, 2006). Chociaż Hiszpania i Holandia nadal odgrywają ważną rolę jako miejsca dystrybucji kokainy wprowadzanej na rynek UE, wzmożone kontrole prowadzone wzdłuż północnego wybrzeża Hiszpanii (w Galicji) i polityka całkowitej kontroli rejsów lotniczych z określonych krajów (134), prowadzona na lotnisku Schiphol (w Amsterdamie) mogły przyczynić się do opracowania tras alternatywnych, przebiegających coraz częściej np. przez Afrykę, ale również przez Europę Wschodnią i Środkową, skąd prowadzi się wtórną dystrybucję do Europy Zachodniej (Sprawozdania krajowe Reitox, 2005 r.; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Columbia este de departe cea mai importantă sursă de coca ilicită din lume, fiind urmată de Peru şi Bolivia. Producţia globală de cocaină din 2004 a fost estimată la 687 tone, la care Columbia a contribuit cu 56 %, Peru cu 28 %, iar Bolivia cu 16 % (CND, 2005). Majoritatea cocainei confiscate în Europa vine direct din America de Sud (Columbia) sau via America Centrală şi Caraibe. În 2004, rapoartele au arătat că Surinamul, Brazilia, Argentina, Venezuela, Ecuador, Curaçao, Jamaica, Mexico, Guyana şi Panama au fost ţări de tranzit pentru cocaina importată în Uniunea Europeană (Rapoartele naţionale Reitox, 2005; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). O parte din aceasta a trecut, de asemenea, prin Africa, din ce în ce mai mult prin vestul Africii şi ţări din Golful Guineii (în principal, Nigeria), dar şi prin estul Africii (Kenya) şi nord-vestul Africii prin insulele din largul coastei Mauritaniei şi a Senegalului (CND, 2006; INCB, 2006a). Principalele puncte de intrare în Uniunea Europeană sunt în continuare Spania, Ţările de Jos şi Portugalia, precum şi Belgia, Franţa şi Regatul Unit (Rapoartele naţionale Reitox, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Deşi Spania şi Ţările de Jos continuă să joace un rol important ca puncte de distribuţie pentru cocaina care intră în Uniunea Europeană, controalele intensificate de-a lungul coastei de nord a Spaniei (Galicia) şi politica de controale 100 % a zborurilor din anumite ţări (134) la Aeroportul Schipol (Amsterdam) este posibil să fi jucat un rol important în dezvoltarea rutelor alternative, tot mai mult, spre exemplu, prin Africa, dar şi prin Europa Centrală şi de Est şi distribuţia secundară de aici către Europa de Vest (Rapoartele naţionale Reitox, 2005; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Kolumbia je nepochybne najväčším zdrojom nezákonnej koky na svete, za ňou nasleduje Peru a Bolívia. Odhaduje sa, že v roku 2004 sa celosvetová výroba kokaínu zvýšila na 687 ton, k čomu Kolumbia prispela 56 %, Peru 28 % a Bolívia 16 % (UNODC, 2005). Väčšina kokaínu zachyteného v Európe prichádza priamo z Južnej Ameriky (najmä Kolumbie) alebo cez Strednú Ameriku a Karibskú oblasť. V roku 2004 sa Surinam, Brazília, Argentína, Venezuela, Ekvádor, Curacao, Jamajka, Mexiko, Guyana a Panama uvádzali ako tranzitné krajiny pre kokaín dovážaný do EÚ (národné správy siete Reitox, 2005; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Časť tiež prechádzala cez Afriku, čoraz viac cez západnú Afriku a krajiny v Guinejskom zálive (najmä Nigériu), ale aj cez východnú Afriku (Keňu) a severozápadnú Afriku, cez ostrovy pri pobreží Mauretánie a Senegalu (CND, 2006; INCB, 2006a). Hlavnými miestami vstupu do EÚ zostávajú Španielsko, Holandsko a Portugalsko, ako aj Belgicko, Francúzsko a Spojené kráľovstvo (národné správy siete Reitox, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Hoci Španielsko a Holandsko stále hrajú dôležitú úlohu ako distribučné miesta pre kokaín vstupujúci do EÚ, intenzívnejšie kontroly pozdĺž španielskeho severného pobrežia (Galícia) a politika 100 % kontroly letov zo špecifikovaných krajín (134) na letisku Schipol (Amsterdam) možno hrajú úlohu pri vytváraní alternatívnych trás, napríklad čoraz viac cez Afriku, ale aj cez východnú a strednú Európu a pri sekundárnej distribúcii odtiaľ do západnej Európy (národné správy siete Reitox, 2005; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Kolumbija je daleč največji vir prepovedane koke na svetu, sledita pa ji Peru in Bolivija. Po ocenah se je svetovna proizvodnja kokaina leta 2004 povečala na 687 ton, od tega je Kolumbija prispevala 56 %, Peru 28 %, Bolivija pa 16 % (UNODC, 2005). Največ kokaina, zaseženega v Evropi, prihaja neposredno iz Južne Amerike (v glavnem Kolumbije) ali prek Srednje Amerike in Karibov. Leta 2004 se je poročalo, da so Surinam, Brazilija, Argentina, Venezuela, Ekvador, Curaçao, Jamajka, Mehika, Gvajana in Panama tranzitne države za kokain, uvožen v EU (nacionalna poročila Reitox, 2005; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Nekaj kokaina je potovalo tudi prek Afrike, vedno več prek zahodne Afrike in držav v Gvinejskem zalivu (v glavnem Nigerije), nekaj pa tudi prek vzhodne Afrike (Kenije) in severozahodne Afrike prek otokov ob obali Mavretanije in Senegala (CND, 2006; INCB, 2006a). Glavne točke vstopa v EU so še vedno Španija, Nizozemska in Portugalska, prav tako pa tudi Belgija, Francija in Združeno kraljestvo (nacionalna poročila Reitox, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Čeprav imata Španija in Nizozemska še vedno pomembno vlogo kot distribucijski točki za kokain, ki prihaja v EU, so se zaradi poostrenega nadzora na severni obali Španije (v Galiciji) in politike stoodstotnega nadzora letov iz določenih držav (134) na letališču Schipol (v Amsterdamu) morda razvile druge poti, vedno pogosteje na primer prek Afrike, vendar tudi prek vzhodne in srednje Evrope, od koder poteka sekundarna distribucija v zahodno Evropo (nacionalna poročila Reitox, 2005; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Colombia är den absolut största producenten i världen av illegal koka, följt av Peru och Bolivia. Den globala kokainproduktionen år 2004 uppskattats ha ökat till 687 ton, varav Colombia stod för 56 %, Peru för 28 % och Bolivia för 16 % (UNODC, 2005). Merparten av det kokain som beslagtas i Europa kommer direkt från Sydamerika (Colombia) eller via Centralamerika och Västindien. Under 2004 rapporterades Surinam, Brasilien, Argentina, Venezuela, Ecuador, Curaçao, Jamaica, Mexico, Guyana och Panama vara transitländer för kokain som förs in i EU (Nationella Reitoxrapporter, 2005; Världstullorganisationen, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Andra transitområden var Afrika, alltmer Västra Afrika och länder i Guineabukten (främst Nigeria), men också Östafrika (Kenya) och nordvästra Afrika via öarna utanför Mauretaniens och Senegals kust (CND, 2006; INCB, 2006a). De viktigaste införselländerna i EU var fortfarande Spanien, Nederländerna och Portugal liksom Belgien, Frankrike och Storbritannien (Nationella Reitoxrapporter, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Även om Spanien och Nederländerna fortfarande spelar en viktig roll som distributionscentra för det kokain som förs in i EU kan de intensifierade kontrollerna längs den spanska nordkusten (Galicien) och strategin med fullständiga kontroller på flyg från vissa länder (134) till flygplatsen Schiphol (Amsterdam) ha spelat en roll för utveckling av alternativa rutter. De nya rutterna går i allt högre grad via Afrika men också via Östra och Centrala Europa där sekundärdistribution sker från dessa platser till Västra Europa (Nationella Reitoxrapporter, 2005; Världstullorganisationen, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Dünyanın şimdiye dek en büyük yasadışı koka kaynağı olan Kolombiya’yı Peru ve Bolivya izlemektedir. 2004’te toplam kokain üretiminin 687 tona çıktığı tahmin edilmekte olup Kolombiya’nın buna katkısı % 56, Peru’nun % 28 ve Bolivya’nın % 16 olmuştur (UNODC, 2005). Avrupa’da ele geçirilen kokainin çoğu doğrudan Güney Amerika’dan (başta Kolombiya) veya Orta Amerika ve Karayip Denizi yoluyla gelmektedir. 2004 yılında Surinam, Brezilya, Arjantin, Venezuela, Ekuador, Kurasao, Jamaika, Meksika, Guyana ve Panama’nın, AB’ye ithal edilen kokain için transit ülkeler oldukları bildirilmiştir (Reitox ulusal raporları, 2005; WCO, 2005; CND, 2006; INCB, 2006a; Europol, 2006). Bazıları, giderek daha çok Batı Afrika ile Gine Körfezi’ndeki ülkeler üzerinden (özellikle Nijerya) ama ayrıca Doğu Afrika (Kenya) ile Moritanya ve Senegal sahillerindeki adalar üzerinden Kuzeybatı Afrika yoluyla Afrika’dan da geçmiştir. Başlıca AB’ye giriş noktaları yine İspanya, Hollanda ve Portekiz’in yanı sıra Belçika, Fransa ve Birleşik Krallık'tır (Reitox ulusal raporları, 2005; CND, 2006; Europol, 2006). Her ne kadar İspanya ve Hollanda AB’ye giren kokain için dağıtım noktaları olarak hala önemli bir rol oynasa da, İspanya’nın kuzey sahilleri boyunca (Galisya) yapılan yoğun kontroller ile Schipol Havaalanı’nda (Amsterdam) belirli ülkelerden uçuşlarda % 100 kontrol politikası (134), artan oranda, örneğin Afrika üzerinden ama ayrıca Doğu ve Orta Avrupa üzerinden ve buradan da Batı Avrupa’ya ikincil dağıtım gibi alternatif yolların geliştirilmesinde bir rol oynamış olabilir (Reitox ulusal raporları, 2005; WCO, 2005; INCB, 2006a).
|
|
|
Starp nelegālo kokas augu kultivētājiem pasaules līdere neapšaubāmi ir Kolumbija, kam seko Peru un Bolīvija. Aplēses liecina, ka kokaīna ražošana pasaulē 2004. gadā ir pieaugusi līdz 687 tonnām, no tām 56 % nāk no Kolumbijas, 28 % no Peru un 16 % no Bolīvijas (UNODC, 2005. g.). Eiropā atsavinātais kokaīns lielākoties nāk taisnā ceļā no Dienvidamerikas (pārsvarā no Kolumbijas) vai tiek ievests caur Centrālamerikas un Karību baseina valstīm. Kā ES ievestā kokaīna tranzītvalstis 2004. gadā ir minētas Surinama, Brazīlija, Argentīna, Venecuēla, Ekvadora, Kurasao, Jamaika, Meksika, Gvajāna un Panama (Reitox valsts ziņojumi, 2005. g.; WCO, 2005. g.; CND, 2006. g.; INCB, 2006a; Eiropols, 2006. g.). Zināms daudzums ir ievests arī caur Āfriku, arvien vairāk kokaīna ieved caur Rietumāfriku un Gvinejas līča valstīm (galvenokārt Nigēriju), kā arī caur Austrumāfriku (Keniju) un Ziemeļrietumāfriku, caur salām pie Mauritānijas un Senegālas krastiem (CND, 2006. g.; INCB, 2006a). Galvenie ievešanas punkti ES joprojām ir Spānija, Nīderlande un Portugāle, kā arī Beļģija, Francija un Apvienotā Karaliste (Reitox valsts ziņojumi, 2005. g.; CND, 2006. g.; Eiropols, 2006. g.). Lai gan Spānija un Nīderlande joprojām ir svarīgi ES ievestā kokaīna izplatīšanas punkti, pateicoties pastiprinātai Spānijas ziemeļu krasta (Galīcijas) kontrolei un politikai, kas paredz Šipolas lidostā (Amsterdamā) kontrolēt visus reisus no konkrētām valstīm (134), iespējams, ir izveidoti alternatīvi izplatīšanas ceļi, piemēram, ievedot arvien vairāk kokaīna caur Āfriku, kā arī Austrum- un Centrāleiropu un tālāk pa sekundāriem izplatīšanas ceļiem nogādājot uz Rietumeiropu (Reitox valsts ziņojumi, 2005. g.; WCO, 2005. g.; INCB, 2006a).
|
