|
|
Kosova’daki vahşet döngüsünü Arnavutlar başlatmamış olabilir; ancak Sullivan’a göre Arnavutların hukuk ve düzeni kuramamaları ve Sırplara karşı vahşet uygulayan ırkdaşlarını cezalandıramamaları bu döngünün sona ermesinin ne kadar zor olduğunu gösteriyor.
|
|
|
Although the account is highly personal and reveals a great deal of sympathy, warmth and understanding for the main characters of the book, Sullivan is able to keep a critical distance to the events and people she is describing. This is revealed in the opening citation - Friedrich Nietzsche's warning that "He who fights with monsters should look to it that he himself does not become a monster" - a clear reference to Florin, who in reacting to Serb atrocities ultimately succumbs to their brutality. The quote also reflects a more general criticism of Kosovo Albanians, who, blinded by ethnic loyalty, failed to prevent reprisals against Serb civilians after the war. Although Albanians may not have initiated the cycle of violence in Kosovo, their failure to establish law and order and prosecute ethnic kin for atrocities committed against Serbs has ensured that it will not easily be terminated, Sullivan argues. In this light, former Prime Minister Ramush Haradinaj's recent decision to surrender to the International War Crimes Tribunal in The Hague may represent a significant first step towards peace and stability in Kosovo.
|
|
|
Ce compte-rendu est certes très personnel et fait preuve de beaucoup de sympathie, de chaleur et de compréhension de la part de l'auteur pour les principaux personnages, mais Tracy Sullivan parvient à maintenir une distanciation critique par rapport aux événements et aux personnages qu'elle décrit. En témoigne la citation de Friedrich Nietzsche qui apparaît en préface : « Celui qui combat des monstres doit soigneusement veiller à ne pas en devenir un lui-même. » Il s'agit-là d'une référence manifeste à Florin, qui - en réaction aux atrocités commises par les Serbes - finit par adopter le même type de comportement. Cette citation reflète également une critique plus générale adressée aux Kosovars de souche albanaise qui, aveuglés par leur loyauté ethnique, ne sont pas parvenus à éviter les représailles contre les civils serbes après la guerre. Comme l'explique Tracy Sullivan, même si les Albanais ne sont pas à l'origine du cycle de violence au Kosovo, leur incapacité à rétablir la loi et l'ordre et à poursuivre en justice les membres de leur communauté ayant commis des atrocités contre des Serbes explique pourquoi il sera difficile de tourner la page. Dans ce contexte, la décision récente de l'ancien Premier ministre Ramush Haradinaj de comparaître devant le Tribunal pénal international de La Haye représente peut-être une première étape importante sur le chemin de la paix et de la stabilité au Kosovo.
|
|
|
Obwohl der Bericht äußerst persönlich gehalten ist und viel Sympathie, Wärme und Verständnis für die Hauptpersonen des Buches erkennen lässt, gelingt es Sullivan, kritische Distanz zu den Ereignissen und Personen zu wahren, die sie beschreibt. Dies wird am einleitenden Zitat deutlich - Friedrich Nietzsches Warnung: "Wer mit Ungeheuern kämpft, mag zusehn, dass er nicht dabei zum Ungeheuer wird..." Dies ist in klarer Hinweis auf Krasniqi, der sich durch seine Reaktionen auf serbische Gräueltaten am Ende selbst der Brutalität ergibt. Dieses Zitat bringt auch eine allgemeinere Kritik an den Kosovo-Albanern zum Ausdruck, die nach dem Krieg in ethnischer Verblendung nichts unternahmen, um Vergeltungsaktionen gegen serbische Zivilisten zu verhindern. Auch wenn die Albaner den Teufelskreis der Gewalt im Kosovo vielleicht nicht in Gang gesetzt haben mögen, hat ihr Versagen bei der Herstellung von Recht und Ordnung und der strafrechtlichen Verfolgung von Angehörigen ihrer Volksgruppe für an Serben begangene Gräueltaten dazu geführt, dass man aus diesem Teufelskreis nicht so leicht herauskommt, lautet die Argumentation Sullivans. Vor diesem Hintergrund könnte die Entscheidung des ehemaligen Ministerpräsidenten Ramush Haradinaj, sich dem Internationalen Strafgerichtshof in Den Haag zu stellen, einen bedeutenden ersten Schritt in Richtung auf Frieden und Stabilität im Kosovo darstellen.
|
|
|
Aunque se trata de un informe muy personal que deja muy claras su simpatía, aprecio y comprensión respecto a los principales personajes del libro, Sullivan sabe mantener una distancia crítica respecto los sucesos y las personas que describe. Esto se puede percibir en su cita inicial -el consejo de Friedrich Nietzsche de que "el que lucha contra monstruos debe tener mucho cuidado de no convertirse él mismo en otro monstruo"- que representa una clara referencia al mismo Florin, que al reaccionar frente a las atrocidades serbias acaba cayendo al final en su misma brutalidad. La cita representa también una crítica genérica a los albanokosovares que cegados por su propia lealtad étnica no consiguieron evitar las represalias contra los civiles serbios al terminar la guerra. Sullivan argumenta que aunque los albaneses quizás no hayan iniciado el círculo de la violencia en Kosovo, su fracaso a la hora de restablecer la ley y el orden y perseguir a sus correligionarios étnicos por las atrocidades cometidas contra los civiles serbios ha garantizado que la rueda seguirá girando. En ese sentido la reciente decisión del ex Primer Ministro Ramush Haradinaj de presentarse ante el Tribunal Penal Internacional de la Haya puede representar un primer paso importante en el camino hacia la paz y estabilidad de Kosovo.
|
|
|
Benché il racconto sia molto personale e riveli molta simpatia, calore e comprensione per i principali protagonisti del libro, Sullivan è in grado di mantenere una distacco critico dagli eventi e dai personaggi che descrive. Lo dimostra la citazione iniziale - l'ammonimento di Friedrich Nietzsche che "colui che lotta contro i mostri dovrebbe badare a che egli stesso non divenga un mostro" - che costituisce un evidente riferimento a Florin, che, nel reagire alle atrocità dei serbi, alla fine diviene anch'egli come loro. La citazione rivela anche una critica più generale agli albanesi del Kosovo, che, accecati dalla lealtà etnica, non sono stati in grado di impedire dopo la guerra rappresaglie contro i civili serbi. Sullivan ritiene che anche se possono non essere stati gli albanesi ad iniziare il ciclo di violenza in Kosovo, la loro incapacità ad imporre la legge e l'ordine e a procedere legalmente contro il loro ceppo etnico per le atrocità commesse contro i serbi ha confermato che a ciò non si porrà facilmente fine. Sotto questo aspetto, la recente decisione dell'ex Primo Ministro Ramush Haradinaj di arrendersi al Tribunale penale internazionale per i crimini di guerra di L'Aia può rappresentare un significativo primo passo verso la pace e la stabilità in Kosovo.
|
|
|
Embora o relato seja muito pessoal e revele uma grande simpatia, carinho e compreensão pelos principais personagens do livro, Sullivan consegue manter a distância relativamente aos acontecimentos e pessoas que descreve. É possível constatar este facto logo na citação de abertura - o aviso de Friedrich Nietzsche que "aquele que combate com monstros deve ter cuidado para não se tornar ele próprio um monstro" - uma clara referência a Florin, que ao reagir às atrocidades sérvias sucumbe, finalmente, à sua brutalidade. A citação contém também uma crítica mais generalizada aos albaneses do Kosovo que, cegos pela lealdade étnica, não conseguiram evitar represálias contra civis sérvios depois da guerra. Embora não tenham sido os albaneses a iniciar o ciclo de violência no Kosovo, o seu fracasso em estabelecer a ordem e em condenar elementos da sua etnia por atrocidades cometidas contra os sérvios, assegura que a violência não terminará facilmente, defende Sullivan. Face a isto, a decisão recente do antigo primeiro-ministro Ramush Haradinaj de se entregar ao Tribunal Internacional de Crimes de Guerra em Haia pode representar um importante primeiro passo para a paz e a estabilidade no Kosovo.
|
|
|
Αν και η αφήγηση είναι άκρως προσωπική και αποκαλύπτει μια μεγάλη συμπάθεια, θέρμη και κατανόηση για τους κύριους χαρακτήρες του βιβλίου, η Sallivan μπορεί και κρατά μια κρίσιμη απόσταση από τα γεγονότα και τους ανθρώπους που περιγράφει. Κάτι που αποκαλύπτεται στο εισαγωγικό σημείωμα - την προειδοποίηση του Friedrich Nietzsche ότι «αυτός που πολεμάει με το τέρας πρέπει να προσέξει ώστε να μην γίνει ο ίδιος ένα τέρας» - μια σαφής αναφορά προς τον Florin, ο οποίος αντιδρώντας στις ακρότητες των Σέρβων τελικά ενέδωσε στην κτηνωδία τους. Η αναφορά αυτή αντικατοπτρίζει μια γενικότερη κριτική για τους Αλβανούς του Κοσσυφοπεδίου, οι οποίοι, τυφλωμένοι από την εθνική αφοσίωση, απέτυχαν να προλάβουν τα αντίποινα εναντίον των Σέρβων πολιτών μετά τον πόλεμο. Αν και οι Αλβανοί μπορεί να μην ξεκίνησαν τον κύκλο της βίας στο Κοσσυφοπέδιο, η αποτυχία τους να εδραιώσουν τον νόμο και την τάξη και να διώξουν ποινικώς τους εθνικά συγγενείς τους για τις κτηνωδίες που διέπραξαν εναντίον των Σέρβων εξασφάλισε ότι αυτός ο κύκλος δεν θα τελείωνε εύκολα, ισχυρίζεται η Sallivan. Υπό αυτό το πρίσμα, η πρόσφατη απόφαση του πρώην Πρωθυπουργού Ramush Haradinaj να παραδοθεί στο Διεθνές Δικαστήριο Εγκλημάτων Πολέμου στην Χάγη μπορεί να αντιπροσωπεύει ένα σημαντικό πρώτο βήμα προς την κατεύθυνση της ειρήνης και της σταθερότητας στο Κοσσυφοπέδιο.
|
|
|
Hoewel het een heel persoonlijk verhaal is, dat blijk geeft van een grote sympathie, warmte en begrip voor de hoofdpersonen van het boek, slaagt Sullivan er toch in een kritische distantie te bewaren tot de gebeurtenissen en personen die ze beschrijft. Dit blijkt al uit de openingszin - een citaat van Friedrich Nietzsche die waarschuwt dat "Wie met monsters vecht, moet oppassen dat hij zelf geen monster wordt" - een duidelijke verwijzing naar Florin, die in reactie op Servische gruweldaden uiteindelijk ook zelf afglijdt naar gewelddadigheid. Het citaat weerspiegelt ook een meer algemene kritiek op de Kosovo Albanezen, die, verblind door etnische loyaliteit, er na de oorlog niet in slaagden represailles te voorkomen tegen Servische burgers. Hoewel de Albanezen de cyclus van geweld in Kosovo misschien niet in gang hebben gezet, hebben ze ook de rechtstaat niet kunnen herstellen. Ze hebben hun etnische familieleden niet vervolgd voor de gruweldaden die tegen de Serviërs zijn begaan en daardoor zal er ook niet makkelijk een einde komen aan het geweld, zo betoogt Sullivan. In dit licht is het recente besluit van de voormalige premier Ramush Haradinaj om zich over te geven aan het Internationale Tribunaal voor Oorlogsmisdaden in Den Haag, wellicht een significante eerste stap op weg naar vrede en stabiliteit in Kosovo.
|
|
|
Макар че разказът е много личен и разкрива голяма доза съчувствие, топлота и разбиране към основните герои на книгата, Съливан успява да запази необходимата дистанция към събитията и хората, които описва. Това личи още от началното мото, цитат от Фридрих Ницше – „Този, който се бори с чудовища, трябва да внимава сам да не се превърне в чудовище” – ясна препратка към Флорин, който в реакцията си срещу сръбските жестокости в крайна сметка се поддава на същата бруталност. Цитатът е израз и на една по-обща критика на косовските албанци, които, заслепени от етническата си лоялност, не предотвратяват наказателните акции срещи цивилните сърби след войната. Според Съливан, макар че албанците не са инициатори на цикъла на насилие в Косово, неспособността им да наложат спазването на закона и реда и да осъдят виновните за жестокостите срещу сърбите затрудняват намирането на решение. В тази светлина неотдавнашното решение на бившия премиер Рамуш Харадинай да се предаде на Международния съд за военни престъпления в Хага може да се превърне в първата важна крачка към мира и стабилността в Косово.
|
|
|
Přestože jde o příběh velmi osobní prozrazující velkou míru sympatií, vřelosti a pochopení pro hlavní postavy knihy, Sullivanová je schopna si zachovat náležitý odstup od popisovaných událostí i osob. To je zřejmé již z úvodní citace – varování Friedricha Nietzscheho: „Ten, kdo bojuje s monstry si musí dávat pozor, aby se sám monstrem nestal“ – což je jasný odkaz na hlavního hrdinu, který v reakci na srbská zvěrstva nakonec podléhá a přiklání se k jejich brutalitě. Tato citace vyjadřuje také mnohem obecnější kritiku Kosovských Albánců, kteří zaslepeni svojí etnickou oddaností nedokázali po válce zabránit represáliím vůči srbským civilistům. Přestože Albánci vlny násilí v Kosovu patrně nerozpoutali, jejich neschopnost zavést právní normy a pořádek a soudně pronásledovat etnické příbuzné za ukrutnosti napáchané na Srbech způsobilo, že nebude snadné dospět k řešení, tvrdí Sullivanová. V tomto ohledu může nedávné rozhodnutí bývalého ministerského předsedy, Ramushi Haradinaje, vzdát se Mezinárodnímu tribunálu pro válečné zločiny v Haagu, může přestavovat významný první krok k míru a stabilitě v Kosovu.
|
|
|
Selvom beretningen er særdeles personlig og afslører en stor grad af sympati, varme og forståelse for bogens hovedpersoner, formår Sullivan at holde en kritisk distance til de begivenheder og personer, som hun beskriver. Det afslører hun i åbningscitatet, nemlig Friedrich Nietzsches advarsel om, at "Den, som bekæmper mostre, skal undgå selv at blive et monster", hvilket er en klar reference til Florin, som i sin reaktion på de serbiske uhyrligheder i sidste ende nedlader sig til deres brutalitet. Citatet afspejler også en mere generel kritik af Kosovo-albanerne, som - forblændet af etnisk loyalitet - ikke formåede at hindre gengældelser mod serbiske civile efter krigen. Selvom albanerne muligvis ikke havde indledt voldscyklusen i Kosovo, vil det ifølge Sullivan blive svært at afslutte den, fordi det ikke lykkedes dem at indføre lov og orden og retsforfølge medlemmer af deres etniske gruppe for de uhyrligheder, som de udførte mod serbere. I det lys kan tidligere premierminister Ramush Haradinajs nylige beslutning om at overgive sig til Det Internationale Krigsforbrydertribunal i Haag udgøre et vigtigt første skridt i retning af fred og stabilitet i Kosovo.
|
|
|
Kuigi ülevaade on äärmiselt isiklik ja ilmutab suurt kaasaelamist, soojust ja mõistmist raamatu peategelaste suhtes, on Sullivan siiski suutnud hoida kriitilist distantsi kirjeldatavate sündmuste ja inimeste suhtes. See selgub juba avatsitaadist, Friedrich Nietzsche hoiatusest: „See, kes võitleb koletistega, pidagu silmas, et ta ise koletiseks ei muutuks” – selge viide Florinile, kes serblaste metsikuste peale lõpuks nende julmuse all kokku variseb. Tsitaat peegeldab ka üldisemat kriitikat Kosovo albaanlaste suhtes, kes etnilisest lojaalsusest pimestatuna ei suutnud pärast sõda ära hoida serblastest tsiviilisikute vastu rakendatud surveabinõusid. Sullivan väidab, et kuigi albaanlased ei algatanud vägivalla nõiaringi Kosovos, on nende suutmatuse tõttu luua seaduslikkust ja korda ning anda kohtu alla rahvuskaaslased, kes on teinud serblaste vastu hirmutegusid, väga raske seda vägivalda lõpetada. Seda silmas pidades võib endise peaministri Ramush Haradinaj hiljutist otsust anda end Haagi rahvusvahelise sõjakuritegude kohtu kätte pidada märkimisväärseks esimeseks sammuks teel rahule ja stabiilsusele Kosovos.
|
|
|
Annak ellenére, hogy a beszámoló erősen személyes jellegű, és erős szimpátiát képes bennünk ébreszteni a főszereplők iránt, Sullivan képes megfelelő távolságból szemlélni az eseményeket és azokat az embereket, akiket ábrázol. Ez már az első idézetből- Friedrich Nietzsche intéséből, hogy „Ő, aki szörnyetegekkel küzd, óvakodjon tőle, nehogy saját maga is szörnyeteggé változzék” – nyilvánvaló utalás Florinra, aki a szerb atrocitások brutalitására való válasz közben, maga is megadja magát brutalitásuknak. Az idézet utalás a koszovói albánok jóval általánosabb kritikájára is, akik, elvakulva az etnikai lojalitásról, nem voltak képesek megelőzni a szerb civilek elleni megtorlásokat a háború befejezését követően. Sullivan érvelése szerint, bár Koszovóban talán nem az albánok voltak az erőszakhullám elindítói, de az a tény, hogy kudarcot vallottak a rend és a törvény helyreállítását illetően, és hogy etnikai csoporttársaikat a szerbek ellen elkövetett atrocitások miatt nem büntették meg, gondoskodott arról, hogy az erőszakhullámnak nem lesz könnyű véget vetni. Ha ennek fényében vizsgáljuk a történteket, akkor Ramush Haradinaj volt miniszterelnök nemrég hozott döntése, miszerint átadja magát a Háborús Bűnökkel foglalkozó Hágai Nemzetközi Bíróságnak, igen jelentős kezdeti lépés lehet a koszovói béke és a stabilitás megteremtése irányában.
|
|
|
Þó að frásögnin sé afar persónuleg og sýni helstu persónum í bókinni mikla samúð, hlýhug og skilning tekst Sullivan að halda nauðsynlegri fjarlægð frá þeim atburðum og fólki sem hún er að lýsa. Þetta kemur berlega í ljós í opnunartilvitnuninni – varnaðarorðum Friedrich Nietzsche um að „sá sem berst við ófreskjur ætti að gæta þess að breytast ekki í ófreskju sjálfur“ – sem er skýr tilvísun til Florin, sem með viðbrögðum sínum gegn illdæðum Serba dregst að lokum niður í sama hrottaskapinn. Tilvitnunin endurspeglar einnig almennari gagnrýni á Kosovo-Albana, sem blinduðust af tryggð við þjóðerni sitt og tókst ekki að koma í veg fyrir hefndaraðgerðir gegn serbneskum borgurum eftir stríðið. Þótt segja megi að Albanar hafi ekki átt upptökin að ofbeldisvítahringnum í Kosovo hefur sú staðreynd að þeim mistókst að koma á lögum og reglu og lögsækja fólk af eigin þjóðerni fyrir ódæðisverk gegn Serbum tryggt að hringurinn verður ekki auðveldlega upprættur, heldur Sullivan fram. Í þessu ljósi gæti ákvörðun fyrrverandi forsætisráðherra, Rasmush Haradinaj, nú nýverið um að gefa sig fram við Alþjóðlega stríðsglæpadómstólinn í Haag verið mikilsvert fyrsta skref til friðar og stöðugleika í Kosovo.
|
|
|
Nors tai ir labai asmeniškas pasakojimas, kur Sullivan neslepia savo simpatijų pagrindiniams knygos herojams, šilumos ir supratimo, ji įstengė išlaikyti reikiamą atstumą nuo aprašomų įvykių ir žmonių. Tai akivaizdu jau įvadinėje citatoje – Friedricho Nietzsches perspėjime, kad „kovojantis su pabaisomis turi saugotis pats nepavirsti pabaisa“. Tai aiški užuomina į Floriną, kuris, reaguodamas į serbų žvėriškumus, galiausiai persiima jų brutalumu. Citata išreiškia ir bendresnio pobūdžio Kosovo albanų kritiką, kurie, apakinti etninio lojalumo, neįstengė užkirsti kelio represijoms prieš serbų civilius pasibaigus karui. Sullivan teigia, kad nors albanai patys gal ir nepradėjo smurto rato Kosove, tačiau tai, kad jie nesugebėjo įvesti įstatymu grindžiamos tvarkos ir pradėti baudžiamojo persekiojimo prieš savo etninius gentainius už žvėrišką elgesį su serbais, užtikrino, kad nebus taip lengva viską baigti. Šia prasme buvusio ministro pirmininko Ramusho Haradinajo sprendimą pasiduoti Hagos Tarptautiniam karo nusikaltimų tribunolui galima laikyti reikšmingu pirmuoju žingsniu taikos ir stabilumo Kosove link.
|
|
|
Selv om beretningen er høyst personlig og avslører en stor del sympati, varme og forståelse for hovedpersonene i boken, er Sullivan i stand til å holde en kritisk distanse til hendelsene og personene hun beskriver. Det avsløres i åpningssitatet - Friedrich Nietzsches advarsel om at "Han som kjemper mot monstre bør se til at han ikke selv blir et monster" - en klar referanse til Florin, som i sin reaksjon mot serbiske grusomheter til slutt faller for fristelsen til å bruke deres brutalitet. Sitatet reflekterer også en mer generell kritikk av kosovoalbanerne som, blindet av etnisk lojalitet, ikke klarte å hindre represalier mot sivile serbere etter krigen. Selv om albanerne kanskje ikke satte i gang voldsspiralen i Kosovo, har det at de ikke klarte å etablere lov og orden og anklage etniske slektninger for grusomheter mot serbere, gjort at det ikke vil være lett å få slutt på den, hevder Sullivan. I dette lys kan tidligere statsminister Ramush Haradinaj' beslutning nylig om å overgi seg til Den internasjonale krigsforbryterdomstol i Haag representere et betydelig første skritt mot fred og stabilitet i Kosovo. .
|
|
|
Chociaż relacja jest bardzo osobista i zdradza wielką dozę sympatii, ciepła oraz zrozumienia dla bohaterów książki, Sullivan potrafi zachować krytyczny dystans do opisywanych wydarzeń i ludzi. Widać to we wstępnym cytacie – ostrzeżeniu Friedricha Nietzsche’go, iż “ten, kto zwalcza potwory, powinien bardzo uważać, by sam nie zostać potworem” – co jest wyraźnym odniesieniem do Florina, który w odpowiedzi na serbskie okrucieństwa ostatecznie posuwa się do podobnej brutalności. Cytat odzwierciedla też bardziej ogólną krytykę kosowskich Albańczyków, którzy, zaślepieni etniczną lojalnością, nie potrafili przeciwdziałać represjom przeciwko serbskim cywilom po wojnie. Sullivan twierdzi, że - chociaż to nie Albańczycy uruchomili spiralę przemocy w Kosowie - zaniedbanie przez nich ustanowienia prawa i porządku oraz ścigania współrodaków za okrucieństwa popełnione na Serbach sprawiło, że nie będzie łatwo położyć jej kres. W tym świetle niedawna decyzja byłego premiera, Ramusha Haradinaja, by oddać się w ręce Międzynarodowego Trybunału ds. Zbrodni Wojennych w Hadze może oznaczać ważny krok w kierunku pokoju i stabilności w Kosowie.
|
|
|
Deşi punctul de vedere prezentat are un caracter foarte personal şi evidenţiază o mare compasiune, căldură şi înţelegere pentru personajele principale, Sullivan este capabilă să menţină o distanţă critică faţă de evenimentele şi oamenii pe care le descrie. Acest lucru este subliniat în citatul de început - avertismentul lui Friedrich Nietzsche că „acela care luptă cu monştrii trebuie să privească această luptă astfel încât să nu devină el însuşi un monstru” – o referire evidentă la Florin, care în reacţie la atrocităţile sârbilor sfârşeşte prin a fi la fel de brutal ca aceştia. Citatul reflectă de asemenea o critică mult mai generală la adresa kosovarilor albanezi, care, orbiţi de loialitatea etnică, nu au reuşit să prevină reprimarea civililor sârbi, după încheierea războiului. Deşi s-ar putea ca albanezii să nu fi fost cei care au iniţiat ciclul violenţei din Kosovo, Sullivan argumentează că acesta nu se va încheia uşor, datorită eşecului albanezilor de a restabili legea şi ordinea şi de a-i aduce în faţa justiţiei pe cei din acelaşi grup etnic acuzaţi de atrocităţi comise împotriva sârbilor. Din această perspectivă, recenta decizie a premierului Ramush Haradinaj de a se preda Tribunalului Internaţional pentru Crime de Război de la Haga ar putea reprezenta un pas important spre pace şi stabilitate în Kosovo.
|
|
|
Хотя повествование носит сугубо личный характер и автор с большой симпатией, теплотой и пониманием относится к главным героям книги, автору удалось сохранить необходимую дистанцию между собой и описываемыми событиями и людьми. Этот подход отражен и во вводной цитате - предупреждении Фридриха Ницше: “Тому, кто борется с монстрами, следует быть осторожным, чтобы самому не превратиться в монстра”. Это служит ясным указанием на Флорина, который в ответ на сербские злодеяния, в конечном счете, сам прибегает к зверствам. Цитата также отражает общий критический настрой по отношению к косовским албанцам, ослепленным чувством этнической лояльности, которые оказались не в состоянии предотвратить репрессии против сербских мирных жителей после войны. Сэлливан отмечает, что хотя албанцы, возможно, и не были инициаторами цикла насилия в Косово, их нежелание установить правопорядок и преследовать по суду своих соплеменников за злодеяния против сербов способствовало его продолжению. В этом свете недавнее решение бывшего премьер-министра Рамуша Харадинажа сдаться Международному трибуналу по военным преступлениям в Гааге может стать важным первым шагом к миру и стабильности в Косово.
|
|
|
Hoci nanajvýš osobný text svedčí o značnej dávke súcitu, sympatií a pochopenia hlavných hrdinov knihy, Sullivanová si dokázala udržať kritický odstup od opisovaných udalostí a postáv. Svedčí o tom aj úvodné Nietzscheho varovanie: „Ten, kto bojuje s príšerami, si musí dať pozor, aby sa sám nestal príšerou“. Jednoznačne ide o narážku na Florina, ktorý reagujúc na ukrutnosti Srbov, napokon sám siaha po brutalite. Citát je zároveň vyjadrením širšieho kritického pohľadu na kosovských Albáncov, ktorí – zaslepení vernosťou k svojmu etniku – nedokázali po skončení vojny zabrániť represáliám proti srbskému civilnému obyvateľstvu. Hoci špirálu násilia v Kosove nespustili samotní Albánci, ich zlyhanie pri nastoľovaní práva a poriadku a trestnom stíhaní svojich rodákov, ktorí sa dopúšťali zločinov na Srboch, je podľa Sullivanovej príčinou toho, že násilie sa len tak ľahko neskončí. Z tohto hľadiska môže byť rozhodnutie bývalého premiéra Ramuša Haradinaja vzdať sa Medzinárodnému trestnému tribunálu pre bývalú Juhosláviu v Haagu prvým významným krokom na ceste k mieru a stabilite v Kosove.
|
|
|
Čeprav je pripoved izjemno osebna in razkriva precejšnjo mero naklonjenosti, topline in razumevanja za glavne like v knjigi, pa Sullivanova ohrani kritično razdaljo do dogodkov in ljudi, ki jih opisuje. To se pokaže v uvodni navedbi Friedricha Nietzscheja: "Tisti, ki se bori s pošastmi, mora paziti, da tudi sam ne postane pošast". To je povsem jasno namigovanje na Florina, ki v svojih reakcijah na srbska grozodejstva na koncu podleže njihovi brutalnosti. Citat odraža tudi bolj splošno kritiko kosovskih Albancev, ki zaslepljeni z etnično lojalnostjo niso zmogli preprečiti povračilnih ukrepov nad srbskimi prebivalci po vojni. Čeprav Albanci morda niso sprožili kolesja nasilja na Kosovu, pa so z neuspehi pri vzpostavitvi reda in miru in pri preganjanju sonarodnjakov za grozodejstva nad Srbi vsekakor poskrbeli, da ga ne bo enostavno zaustaviti, trdi Sullivanova. S tega stališča je nedavna odločitev bivšega ministrskega predsednika Ramusha Haradinaja, da se preda Mednarodnemu sodišču za območje nekdanje Jugoslavije v Haagu, lahko pomemben prvi korak v smeri miru in stabilnosti na Kosovu.
|
|
|
Lai gan šis stāsts ir ārkārtīgi personisks un izraisa lielas simpātijas, siltumu un izpratni pret galvenajiem grāmatas varoņiem, Salivana spēj uzturēt kritisku distanci pret notikumiem un cilvēkiem, ko viņa apraksta. Tas tiek atklāts sākuma citātā – Frīdriha Nīčes brīdinājumā, ka „tas, kas cīnās pret briesmoņiem, lai seko, ka pats nepaliek par briesmoni” - ir skaidra norāde uz Florinu, kas, reaģējot uz serbu zvērībām, pats galu galā padodas to brutalitātei. Citāts arī atspoguļo vispārīgāku Kosovas albāņu kritiku, kas etniskās lojalitātes aklumā, nespēja novērst izrēķināšanos ar serbu civiliedzīvotājiem pēc kara beigām. Lai arī albāņi nebija Kosovas vardarbības cikla iniciatori, viņu nespēja iedibināt kārtību un likumību un tiesāt savus etniskos brāļus, kas bija veikuši vardarbības aktus pret serbiem, nosaka to, ka šo ciklu, Salivanasprāt, būs grūti apturēt. Šādā skatījumā bijušā premjerministra Ramuša Haradinadža nesenais lēmums padoties Starptautiskajai kara noziegumu tiesai Hāgā ir jāuzskata par pirmo nozīmīgo soli miera un stabilitātes virzienā Kosovā.
|
|
|
Хоча розповідь є дуже особистою і авторка не приховує свого співчуття, симпатії і розуміння головних героїв книги, їй вдається зберігати об’єктивне ставлення до людей і подій, змальованих у книзі. Це відчувається з самого початку, коли читаєш епіграф – цитату з Фрідріха Ніцше, який попереджав: “Той, хто змагається з потворами, має дбати, аби самому не стати потворою” – явне посилання на Флоріна, який в боротьбі проти жорстокості сербів сам з часом починає вдаватися до такої ж жорстокості. Цитата також віддзеркалює загальне критичне ставлення до косовських албанців, які, засліплені ідеями етнічної ідентичності, не змогли запобігти репресіям проти сербського цивільного населення після війни. Албанців, можливо, і не варто звинувачувати в розпалюванні ворожнечі і насильства в Косово, але їх неспроможність забезпечити правопорядок і належне покарання за вияви насильства до сербів значно ускладнила врегулювання конфлікту, стверджує Салліван. У цьому контексті нещодавнє рішення колишнього прем’єр-міністра Рамуша Харадіная здатися Міжнародному трибуналу в Гаазі може стати важливим першим кроком до встановлення миру і стабільності в Косово.
|
