|
|
Цели семейства с децата, бабите и дядовците крачат по широките булеварди, облечени в нови дрехи… „През петдесетгодишния си живот не съм изпитвал подобно усещане (твърди гласоподавател). Чувствах как кожата ми настръхва. Нашата култура е процъфтявала шест хилядолетия и смятам, че дадохме доказателства за нашата човечност. ”
|
|
|
Sunday morning was strange and beautiful. The streets. were so quiet that people later said it was like a feast day. Families, including small children and grandparents, were walking together along the wide avenues, everyone dressed in fine clothes. . "I've lived over fifty years, and I've never had such a feeling," [said one voter]. "My skin had a strange feeling, like goosebumps. We've had a great culture for six thousand years, and now I think our humanity is proved."
|
|
|
La matinée du dimanche était étrange et belle à la fois. Les rues. étaient si calmes que les gens ont dit par la suite qu'on aurait dit un jour de fête. Des familles, avec de petits enfants et des grands-parents, parcouraient les larges avenues. Ils avaient tous revêtu leurs habits du dimanche. . « J'ai vécu plus de cinquante ans et je n'ai jamais ressenti un tel sentiment », lui a déclaré un électeur. « J'ai senti un drôle d'effet sur ma peau, comme la chair de poule. Notre culture a été florissante pendant six mille ans et je pense que nous avons apporté la preuve de notre humanité. »
|
|
|
Der Sonntagmorgen hatte etwas Seltsames und Schönes. Die Straßen...waren so ruhig, dass später gesagt wurde, es sei wie an einem Feiertag gewesen. Familien, einschließlich kleiner Kinder und Großeltern, gingen gemeinsam auf den breiten Straßen, jeder in seinen feinen Kleidern. ... "Ich bin schon älter als 50 Jahre, und ich habe noch nie so etwas erlebt," [sagte ein Wähler]. "Meine Haut fühlte sich seltsam an - als hätte ich Gänsehaut. Hier gibt es seit sechstausend Jahren eine großartige Kultur, und ich glaube, dass nun unsere Teilhabe am Erbe der Menschheit deutlich geworden ist."
|
|
|
La mañana del domingo fue extraña y hermosa. Las calles... estaban tan tranquilas que la gente dijo después que parecía un día de fiesta. Las familias, con sus niños pequeños y sus abuelos, caminaban juntos por las amplias avenidas, todos vestidos con sus mejores galas... "He vivido más de cincuenta años, y nunca me había sentido como ahora", decía un votante. "Siento que se me pone la carne de gallina. Hemos mantenido una gran cultura durante seis mil años, y creo que ahora nuestra humanidad está fuera de toda duda."
|
|
|
Il mattino della domenica era strano e piacevole. Le strade. erano così tranquille che la gente più tardi disse che sembrava un giorno di festa. Le famiglie, con i bambini piccoli e i nonni, passeggiavano insieme lungo i larghi viali, ognuno vestito con gli abiti della festa. "Ho vissuto oltre cinquanta anni, e non ho mai provato una tale emozione", disse un elettore. "Provavo una strana sensazione, come la pelle d'oca. La nostra cultura è stata grande per seimila anni, ed ora penso che abbiamo dimostrato la nostra umanità".
|
|
|
Το Κυριακάτικο πρωινό ήταν παράξενο και ωραίο. Οι δρόμοι.... ήταν τόσο ήσυχοι που αργότερα ο κόσμος είπε ότι ήταν σαν μια ημέρα γιορτής. Οικογένειες, μαζί με τα παιδιά τους και τους παππούδες και τις γιαγιάδες, περπατούσαν μαζί κατά μήκος των φαρδιών λεωφόρων, όλοι τους ντυμένοι με καλά ρούχα. ... «Είμαι πάνω από πενήντα ετών, και ποτέ μου δεν είχα αισθανθεί έτσι», [είπε ένα ψηφοφόρος]. «Το δέρμα μου είχε μια περίεργη αίσθηση, σαν να είχα σπιθουράκια. Για έξη χιλιάδες χρόνια είχαμε σπουδαία κουλτούρα, και σήμερα νομίζω ότι αποδεικνύεται η ανθρώπινη φύση μας».
|
|
|
Nedělní ráno bylo krásné, ale zvláštní. Ulice … byly tak tiché, že lidé později říkali, že bylo jako ve svátek. Rodiny včetně malých dětí a prarodičů šly společně po širokých ulicích, každý svátečně oblečen. … „Jsem na světě už přes padesát let a ještě nikdy jsem nic takového necítil,“ (řekl jeden volič). „Měl jsem zvláštní pocit, něco jako husí kůži. Naše bohatá národní kultura je stará šest tisíc let a nyní si myslím, že jsme prokázali náš veliký smysl pro humanitu.“
|
|
|
Søndag morgen var underlig og smuk. Gaderne . var så rolige, at folk senere sagde, at det var som festdag. Familier, herunder små børn og bedsteforældre, gik sammen langs de brede avenuer, alle klædt i fint tøj. . "Jeg har levet i mere end 50 år, og jeg har aldrig haft sådan følelse," [sagde en vælger]. "Min hud havde en underlig følelse, som havde jeg gåsehud. Vi havde en fantastisk kultur i 6.000 år, og nu tror jeg, vi har bevist vores humanitet."
|
|
|
A vasárnap reggel különös és gyönyörű volt. Az utcák olyan csendesek voltak, hogy az emberek később azt mondták olyan volt, mint egy ünnep. Családok, kis gyermekekkel és nagyszülőkkel együtt sétáltak a széles sugárúton, és mindenkin ünneplő ruha volt… „ megéltem több mint 50 évet, és még soha nem ilyen érzésem (mondja egy szavazó).” A bőrömön éreztem valami furcsát, mintha libabőrös lettem volna. Hatalmas kultúránk volt 6000 éven át, és most úgy érzem emberségünk bizonyítást nyert.
|
|
|
Sunnudagsmorguninn var skrýtinn og fallegur. Strætin... voru svo kyrrlát að fólkið sagði síðar að þetta hefði verið eins og hátíðisdagur. Fjölskyldur, þar á meðal lítil börn og afar og ömmur, gengu saman um breiðstrætin, og allir voru spariklæddir. „Ég hef lifað í yfir fimmtíu ár og ég hef aldrei upplifað slíka tilfinningu,“ [sagði einn kjósandinn]. „Ég hafði skrýtna tilfinningu í húðinni, eins og gæsahúð. Við höfum átt stórkostlega menningu í sex þúsund ár, og nú held ég að mannúð okkar hafi verið sönnuð.“
|
|
|
Sekmadienio rytas buvo keistas ir gražus. Gatvėse ... buvo taip ramu, kad atrodė, kaip vėliau sakė žmonės, tarsi šventinė diena. Šeimos, su visais vaikais ir seneliais, vaikščiojo plačiomis gatvėmis, visi apsivilkę geriausiais drabužiais... „Man per penkiasdešimt, bet niekada dar nepatyriau tokio jausmo,“ [sakė vienas rinkėjas]. Manęs neapleido keistas jausmas, oda buvo tarsi pašiurpusi. Mes turime didžią kultūrą, kuriai jau daugiau kaip šeši tūkstančiai metų, ir dabar, manau, mūsų humanizmas yra įrodytas“.
|
|
|
Søndag morgen var underlig og vakker. Gatene … var så stille at folk senere sa at det var som en festdag. Familier, inkludert små barn og besteforeldre, gikk sammen langs de brede avenyene, alle kledd i penklær … ”Jeg har levd i mer enn 50 år, og jeg har aldri hatt en slik følelse,” [sa en stemmegiver]. ”Huden min hadde en merkelig følelse, som gåsehud. Vi har hatt en stor kultur i 6.000 år, og nå tror jeg vår menneskelighet er bevist.”
|
|
|
Niedzielny poranek był dziwny i piękny. Ulice były … tak spokojne, że ludzie mówili później, iż wyglądało to jak dzień świąteczny. Rodziny z małymi dziećmi i dziadkami spacerowały wspólnie szerokimi alejami, wszyscy ubrani odświętnie. … „Przeżyłem już pięćdziesiąt lat, a nigdy jeszcze tak się nie czułem,” [powiedział jeden z wyborców] „Czułem coś dziwnego, jakbym miał gęsią skórkę. Od sześciu tysięcy lat mieliśmy i mamy wspaniałą kulturę, a teraz myślę, że udowodnione zostało, że jesteśmy w pełni ludźmi.”
|
|
|
Dimineaţa de duminică era ciudată şi frumoasă. Străzile…erau atât de liniştite încât oamenii au spus mai târziu că era ca într-o zi de sărbătoare. Familiile, inclusiv copii mici şi bunici, mergeau împreună de-a lungul bulevardelor largi şi fiecare era îmbrăcat în haine foarte bune… ”Am peste cincizeci de ani, dar nu am avut niciodată un astfel de sentiment” [a spus un votant]. „Simt un fior ciudat care îmi face pielea ca de găină. Am avut o cultură măreaţă timp de şase mii de ani şi acum cred că ne-am dovedit civilizaţia”.
|
|
|
Воскресное утро было странным и красивым. Улицы … были настолько тихими, что люди потом говорили, что это было похоже на праздник. Семьи с маленькими детьми, бабушками и дедушками шли вместе по широким проспектам в праздничной одежде. … «Я прожил уже больше пятидесяти лет и никогда не испытывал такого чувства» [сказал один из избирателей]. «У меня просто мурашки пошли по коже. Наша великая культура создавалась в течение шести тысяч лет, и теперь я думаю, что мы доказали свое человеколюбие».
|
|
|
Nedeľné ráno bolo zvláštne a krásne. Ulice … boli tak tiché, že ľudia neskôr vraveli, že to bolo ako vo sviatok. Rodiny, vrátane malých detí a starých rodičov sa spolu prechádzali po širokých uliciach, každý oblečený vo sviatočnom. … „Mám už viac ako päťdesiat rokov a nikdy som sa takto necítil,“ [povedal jeden volič]. „Na pokožke mám zvláštny pocit, niečo ako zimomriavky. Šesťsto rokov sme mali veľkolepú kultúru a teraz si myslím, že sa dokázala naša ľudskosť.“
|
|
|
Nedeljsko dopoldne je bilo nenavadno in lepo. Ulice… so bile tako tihe, da so ljudje kasneje dejali, da se jim je dan zdel kot praznik. Družine, tudi majhni otroci in stari starši, so skupaj hodile po širokih avenijah, vsi pražnje oblečeni… "Na svetu sem že več kot 50 let, pa še nisem občutil česa takega," [je dejal eden od volivcev]. "Na koži sem občutil nekaj nenavadnega, kot kurjo polt. Veliko kulturo imamo že več kot šest tisoč let in mislim, da je zdaj dokazana tudi naša človečnost.”
|
|
|
Pazar sabahı garip ve güzeldi. Sokaklar o kadar sessizdi ki insanlar sonradan sanki bir bayram gününe benzediğini söylediler. Aileler, küçük çocukları ve yaşlılar ile birlikte geniş caddelerde yürüyorlar; herkes en iyi kıyafetlerini giymiş… “50 yıldan fazla yaşadım, bugüne kadar hiç böyle bir duygu hissetmedim,” diyor bir seçmen. “Tüylerim ürperiyordu. Altı bin yıllık büyük bir kültüre sahibiz, ancak şimdi insanlığımızı kanıtladığımızı düşünüyorum.”
|
|
|
Svētdienas rīts bija neparasts un skaists. Ielas bija ... tik klusas, ka cilvēki vēlāk teica, ka tas bijis gluži kā svētku dienā. Ģimenes ar bērniem un vecvecākiem gāja visi kopā pa plašajām ielām, visi saģērbušies svētku tērpos....”Esmu nodzīvojis jau vairāk kā piecdesmit gadus un man nekad nav bijusi tādā sajūta,” [saka viens balsotājs]. “Man ir tāda jocīga sajūta, it kā skudriņas skrietu pa manu ādu. Mums ir liela kultūra, kas veidojusies sešus tūkstošus gadu un tagad es ceru, ka esam pierādījusi mūsu cilvēcīgumu.”
|
|
|
Недільний ранок був дивним і чудовим. Вулиці… були такими тихими, що пізніше люди говорили, що це було схоже на святковий день. Родини, включно з маленькими дітьми і людьми похилого віку, йшли разом широкими вулицями, всі святково вбрані… “Я прожив понад 50 років і ніколи не відчував чогось подібного”, – сказав один виборець. – В мене було таке відчуття, аж мурашки пробігли по тілу. Ми мали велику культуру, якій понад шість тисяч років і тепер, я думаю, ми довели свою людяність.”
|
